Předpesachové poznámky

Pesach je blíž a blíž a mě už začínají budit noční můry ohledně košerování kuchyně a zapomenutých drobečků. Letos jsme opět pozvání k přátelům na seder a tak alespoň nemám starost s vařením, ale i tak toho je dost. Oprášila jsem loňský seznam, dokoupila pár kusů nádobí (takže budu košerovat jen skleničky na vodu a na víno a pak samozřejmě troubu, lednici, sporák a dřez) a tak snad to letos půjde hladce (i tak to ovšem bude dřina, mám na to celou neděli). Eli má za úkol uklidit zbytek bytu.

Minulý týden jsme s Elim byli na svatební cestě, v podstatě se jednalo o návrat na místo činu (zasnoubení), protože jsme jeli do stejného hotelu v Tel Avivu a v Jeruzalémě. Užili jsme si to. Mimochodem v Jeruzalémě jsme navštívili Izraelské muzeum a hlavně Svatyni knihy, která mě opravdu nadchla. Kdybych uměla víc hebrejsky, klidně bych ty svitky mohla číst, protože písmo je velmi čitelné, po 2000 letech!

Svatyně knihy zvenku

Eli jakožto předseda naší obce měl dnes telefonický rozhovor s naším současným rabínem, který se vloni odstěhoval do Barcelony a létal k nám jednou za měsíc. Rabín se rozhodl v Barceloně usadit natrvalo a nikam nelétat, takže jsme od září bez rabína. Na Jom kipur už máme předrezervovanou jednu studentku Leo Baeck College, ale musíme vymyslet, co dál. Přeci jen, rabína potřebujeme, hlavně kvůli přípravě dětí na bar/bat micva a kvůli konverzím. Navíc bychom preferovali rabína-muže, vzhledem k tomu, že nemalá část našich členů je poměrně tradiční a také kvůli snadnějšímu rozvoji vztahů s ortodoxními komunitami (už takhle je to problematické, tak proč to dělat ještě těžší, že). Jenže otázkou je, kde brát? Naprostá většina francouzských studentů Leo Baeck College jsou ženy, navíc v prvním nebo druhém ročníku, tedy na začátku, na Abraham Geiger pokud vím v současnosti žádný Francouz nestuduje a navíc, nejsme schopní nabídnout celý úvazek, maximálně poloviční...