Pesach sice ještě neskončil, ale oba sedery už máme za sebou, tak můžu trochu bilancovat. Úklid a košerovaní před svátkem jsme zvládli velmi dobře, protože, jak jsem už psala, mám od loňska seznam, co kdy a jak a také mám kompletní sadu pesachového nádobí, čímž odpadá spousta práce s košerováním nádobí. Takže jsem "jen" vydrhnula kuchyň, i tak jsem tím strávila celou neděli. Eli po návratu z kurzu, který učí, řádil celé odpoledne s vysavačem a hadrem v ostatních místnostech a umyl okna (byť na nich tedy chamec nemíváme...) a dokonce i sám od sebe vzleštil kliky u dvěří. Večer jsme si s Elim zašli do restaurace na večeři a myslím, že se z toho stane tradice, trochu se po celodenní dřině odměnit.
První seder jsme měli u známých a letos padla povinnost řídit zpátky na mne. Seder byl fajn, ale shodli jsme se, že příští rok budeme buď doma nebo u někoho v docházkové vzdálenosti, oba dva chceme vypít předepsané 4 poháry vína a nešidit se hroznovým džusem.
Ráno jsem byla v synagoze u našich ortodoxních souvěrců a přesto, že když jsem přišla (těsně před Barechu) bylo v synagoze 12 mužů a já, na Halel už byl přítomný celý mužský pěvecký sbor a chlapi se fakt vytáhli a zpívali skvěle. Odpoledne jsem se zabývala přípravou jídla na komunitní seder a pak jsem šla pomoct s přípravou sálu (Eli se přípravě sálu věnoval v podstatě celé odpoledne), na sederu nás bylo cca 100 a i když to byl povedený seder a pro mnoho členů naší komunity je to jedna z nejdůležitějších událostí roku (hned po Jom kipuru), tak jsme se s Elim shodli, že příští rok buď bude komunitní seder zajišťovat catering a nebo se ho my dva účastnit nebudeme, protože jsme sváteční den strávili v poklusu, místo toho, abychom odpočívali, procházeli se a četli si. Chápeme, že pro lidi, co svátky moc neslaví, je takový seder důležitý a nevadí jim tomu věnovat yom tov (který beztak nedodržují, mluvím tady o organizátorech, ne o lidech kteří jen večer přijdou), ale pro nás je to v podstatě nerealizovatelné. Takže nás na příští schůzi představenstva čeká vášnivá diskuze. Ale je fajn, že jsme v tomhle s Elim zajedno.
Také jsme se dohodli, že se budeme držet ortodoxního kalendáře-t.j. slavit svátky o den déle, jak to v diaspoře dělají ortodoxní obce, abychom se zbytečně nerozcházeli v datech, letos to není až takový problém, protože je jen jeden šabat během Pesachu, ale vloni to byly dva (druhý šabat byl osmý den, tedy ve chvíli, kdy reformní a izraelské synagogy už Pesach neslavily a četly parašu pro daný týden a ortodoxní obce v diaspoře měly ještě Pesach a četly úsek pro svátek a pak byly o týden pozadu). Takže macesy budeme chroupat osm dní místo sedmi, naštěstí mi celkem chutnají a ři pravidelné konzumaci jogurtu jsem schopná je i trávit.. Je to samozřejmě komplikovanější v práci (tenhle Pesach nezvládám dodržet všechny sváteční dny, snad příští rok), ale myslíme si, že to zjednoduší situaci (tuto kalendářní změnu Eli nastolí formálně i v synagoze, i když nebudeme organizovat bohoslužbu pro každý sváteční den a podobně).
Chtěla jsem také napsat nějaký inteligentní komentář ke svátku a dokonce by byla i inspirace, protože jsem natrefila na zajímavé komentáře publikované organizací JOFA (Jewish Orthodox Feminist Alliance), ale ještě jsem se k tomu nedostala...takže tady dávám odkaz na zdroj a třeba ještě něco k tématu napíšu, budu-li mít chvilku čas...
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire