Pesach

Pesach pro mě měl vždycky zvláštní kouzlo, už někdy v šestnácti nebo sedmnácti, kdy jsem začala koketovat s myšlenkou na konverzi jsem si koupila Hagadu s českým překladem a pak se k ní téměř každý rok vracela. Trvalo mi hodně dlouho, než jsem se odhodlala vyjít z Egypta svých obav (dokážu to? přijmou mě? a co tomu řekne rodina, přátelé? je to vůbec možné udělat?) a konvertovat. Asi by se dalo říci, že Pesach je pro mne nejdůležitější svátek ze všech (byť je dost obtížné to takhle jednoznačně určit). A tak mě letos překvapilo, že tohle spojení konverze a Pesachu není jen nějaká moje osobní zkušenost, ale že o něm píše i rabi Izák Hutner (významná postava americké ortodoxie 20. století), který upozorňuje, že východ z Egypta byl aktem konverze (a Talmud Yevamot z něj odvozuje pravidla halachické konverze): obřízka před provedením pesachové oběti beránka ještě v Egyptě, mikve a oběť v poušti před zjevením Tóry na Sinaji. Když tedy Hagada žádá, abychom se všichni cítili tak, jako bychom to byli my osobně, kdo byl vyveden z Egypta, znamená to, že se máme cítit jako někdo, kdo dobrovolně židovství přijal, kdo měl volbu. A každý Pesach bychom měli svůj závazek potvrzovat.

Mimochodem, na šabat chol ha-moed Pesach (šabat v průběhu svátku) jsme měli v synagoze neobvyklou událost-tříletý chlapeček daroval svou mappu (wimpel). Mappa (wimpel) je kus látky, který býl použit při obřízce, následně byl rozstříhán a sešit tak, aby z něj byl dlouhý pruh a na něj je napsáno/vyšito jméno chlapce, datum narození podle hebrejského kalendáře a přání, aby dorostl k Tóře, chupě a dobrým skutkům. Mappa je následně používána k ovinutí svitku Tóry, který tak chrání před rozvinutím a poškozením. Tato tradice je typická pro německou aškenázskou oblast-tedy od Alsaska po Čechy, a ve Štrasburku stále pracuje jedna paní, která mappy maluje (moc krásně, fotku nemám, neb byl šabat). Darování mappy proběhlo v rámci šabatové ranní bohoslužby a tak krásný halel v naší synagoze dlouho nezazněl (bylo nás asi 50 a velká část zúčastněných uměla zpívat). Po bohoslužbě samozřejmě následoval kiduš a všechna čest hostitelce, udělat během Pesachu kiduš v synagoze, kde je zakázáno cokoliv od masa, není žádná legrace.