Paraša Naso, kterou jsme četli minulý týden obsahuje proceduru k očištění nebo obvinění ženy, na kterou její muž žárlí a obviňuje ji z cilozožství, ať už důvodně nebo bezdůvodně (sota). Tato procedura přestala být používána za Jochanana ben Zakaje, který prohlásil, že je jednostranná (nevěrná manželka musela být nevěrná s NĚKÝM, Mišna Sota 9:9).
Dále zákony ohledně nazirátu, formy askeze, kdy dotyčný po určitou dobu nepil víno, nestříhal si vlasy a nesměl se přiblížit k mrtvému (tedy si musel dávat pozor na rituální čistotu). Po skončení doby odříkání přinesl předepsané oběti, včetně oběti za hřích. Rabíni obvykle říkají, že tato oběť za hřích je proto, že askeze a fanatismus není židovským ideálem a nazirát je svým způsobem "hřích". Midraš také říká, že zákony ohledně nazírů následují hned po zákonech o sota, protože budoucí nazít viděl opilou ženu spáchat cizoložství a uvědomil si, jak alkohol může snadno dovést lidi k hříchu a lekl se, že by se to mohlo stát i jemu. A nazír nejen , že nepije víno, ale nekonzumuje ani nic z hroznů (třeba rozinky), prostě staví "plot kolem Tóry", aby nemohl zhřešit ani omylem.
Paraša Naso také obsahuje text kněžského požehnání. Toho požehnání, které při opakování amidy při šacharit (ranní bohoslužbě) také eventuálně při musaf (šabatové a sváteční "přidané" bohoslužbě) recituje chazan před posledním požehnáním (Sim šalom). O poutních a Vysokých svátcích (v aškenázských obcích)ovšem při musaf žehnají tímto textem kohanim-potomci kněží z Jeruzalémského Chrámu. Už během opakování čtvrtého (svátečního) požehnání se odejdou kohanim připravit-zují si boty a levité (potomci levitů z Chrámu) jim rituálně omyjí ruce. Pak se shromáždí před Aron ha-kodeš, přehodí si přes hlavu a ruce talit a natáhnou ruce směrem ke kongregaci a spojí prsty ve speciálním gestu a opakují po chazanovi slova kněžského požehnání (chazan jim předříkává požehnání, aby se kohen, který by jeho slova neznal, necítil zahanben a mohl také kongregaci požehnat). Přítomní si buď také přehodí talit přes hlavu nebo jen sklopí zrak, každopádně na žehnající koheny nezírají. Tady ve Štrasburku nedostatkem kohenů netrpíme (u nás máme jednoho, v hlavní konzistorní synagoze se jich obvykle sejde kolem pěti a v dalších synagogách to bude podobné), ale co vím, v Praze je situace obtížnější...každopádně Birkat Kohanim (kněžské požehnání) je zážitek.
V paraše Behaalotecha najdeme předpis o druhém Pesachu (Pesach šeni) pro ty, kdo z důvodu rituální nečistoty nebo daleké cesty nemohli přinést oběť pesachového beránka v předepsaný čas a jsou povinni ji přinést přesně o měsíc později. Z toho vidíme, jakou důležitost má pro židy svátek Pesach!
Za pozornost stojí také verš 10:35: "A když táhla truhla, říkal Moše: "Zvedni se, Hospodine, a tví nepřátelé se rozprchnou a tví sokové utečou před tvou tváří!" Tento verš je zpíván, když je otevřen Aron ha-kodeš před vyndáním svitků Tóry a jejich slavnostním procesím synagogou, než jsou odneseny na bimu ke čtení. Rabbi Hammer v siduru Or Chadaš říká, že ve starých synagogách v Izraeli byl často Aron ha-kodeš v jiné místnosti a celý byl přinesen do místnosti, kdy probíhala bohoslužba a byl po dobu čtení umístěn u zdi směrem k Jeruzalému. Takový Aron skutečně připomínal původní Schránu úmluvy.
V této paraše dojde také na další remcání lidu Izraele, který se pro změnu dožaduje masa s tím, že jim už mana nechutná (byť rabíni v Talmudu tvrdí, že mana měla takovou chuť, jakou si zrovna kdo přál). Moše má "krizi vůdcovství" a žádá Hospodina, aby ho raději zabil, než aby měl na hřbetě naloženou takovou bandu nespokojenců. Hospodin Mošemu uleví a dá schopnost proroctví (byť ne na stejné úrovni, jakou má Moše) i starším Izraele a lidu nacpe masa "horem-dolem", jak by se dalo říct: "dal jim to sežrat"...
Jen co se situace uklidnila, musel Moše čelit další pohromě-Miriam s Áronem pomlouvali Mošeho manželku (Raší tvrdí, že Miriam kritizovala Mošeho, že svou manželku zanedbává, protože je k dispozici všem 24/7) s podtextem, že by se s nimi měl víc podělit o moc a vedení lidu, protože, konec konců, oni jsou také proroci (podobné nápady najdeme později u Koracha). Hospodin Miriam ranil malomocenstvím (pomluva=moci ra, malomocenství=mecora) a i když se za ni Moše úpěnlivě modlil, musela strávit sedm dní v izolaci mimo tábor, než se mohla uzdravená zase vrátit...asi aby měla čas přemýšlet...
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire