Paraša Šlach lecha nám velmi názorně ukazuje, že je celkem snadné dostat židy z Egypta, ale velmi obtížné dostat Egypt z židů. Bůh může udělat zázraky ve fyzickém světě a pobít všechny prvorozené a přivést na Egypt takový děs, že své židovské otroky raději vyženou, než aby riskovali další ránu, ale nemůže udělat zázrak v naší hlavě a změnit naše myšlení. Ach ta svobodná vůle. A tak židé sice vyšli z Egypta, ale z otroků se rázem nestali odvážní lidé, kteří milují svou svobodu a jsou odhodláni udělat cokoliv, aby v zemi zaslíbené vybudovali novou společnost založenou na Tóře. Kdepak. Opakovaně remcají a bájí, že to vlastně v Egyptě tak strašné nebylo a jestli by náhodou nebylo lepší se tam vrátit? A když se od nich očekává, že vpochodují do Erec Jisrael, dobydou ji vlastními silami (s pomocí Boží), leknou se zvěstí, že nepřítel je moc silný a že to nezvládnou. Po všech předchozích vzpourách je tohle poslední kapka a Hospodin nechá židy bloumat 40 let po poušti a všichni nad 20 let, kdo vyšli z Egypta, kromě Jozueho a Kaleba, zemřou v poušti a do země zaslíbené nevkročí.
Čtyřicet let je dlouhá doba, ale zdá se, že je nutná. Koneckonců, po pádu komunismu v roce 89 vládla euforie a přesvědčení, že do pár let budeme jako zápaďáci...pak se začalo ukazovat, že tak rychle to nepůjde a zavládla "blbá nálada". Situace se sice pořád zlepšovala a zlepšuje, ale mravenčími kroky, takže si mnozí přehlédnou, jak moc se život v ČR od roku 89 zlepšil. A pořád vidíme, že tendence vrátit se k nějaké formě totality existují, že jsou lidé, co by vyměnili svobodu za pocit zdánlivého bezpečí a slib plného hrnce. Teprve po 40 letech uvidíme, zda jsme všechny nástrahy zvládli a svoboda a úctak k člověku pro nás bude hodnota, o které se nesmlouvá. A i pak si budeme muset pořád dávat pozor, abychom o ni nepřišli. Tak, jako židé na poušti měli 40 let na to, aby zpytovali svědomí a připravili se na život v Erec Jisrael a i pak museli stále čelit pokušení modloslužby (s úspěšností velmi střídavou).
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire