Velkým tématem paraši Šoftim je moc-soudní a eventuálně také královská, zákaz kácení ovocných stromů během obléhání města a také otázka neobjasněné vraždy, kdy představitelé města, které bylo nejblíž nalezenému tělu musí provést speciální rituál, kterým deklarují, že dotyčný nezemřel jejich vinou.
Co mě zaujalo je opakované prohlášení, že "Izrael to uslyší a bude se bát" (17:13 a 19:20). Raši v souladu s Mišnou (Sanhedrin 11:4) uvádí, že odsouzenec neměl být popraven v místě bydliště, nebo spáchání zločinu, ale převezen do Jeruzaléma a popraven během poutních svátků, aby jeho popravu vidělo co nejvíce lidí a vyvolalo to patřičný odstrašující efekt. Rabi Jehuda ovšem nesouhlasí a trvá na okamžité popravě s tím, že o provinění dotyčného bude poslána zpráva do všech koutů země. Talmud (Sanhedrin 89a) upřesňuje, že jen ve čtyřech případech je provinění a trest smrti veřejně ohlášeno-modloslužba, vzpurný syn (o kterém se jinde dozvídáme, že nikdy neexistoval), vzpurný starší Izraele a falešný svědek (a v jeho případě navíc mají být informováni jen ti, kdo mohou svědčit u soudu podle halachy).
Má to jeden drobný háček-v dnešní době statistik a psychologických výzkumů se potvrdilo, že trest smrti s největší pravděpodobností nemá vůbec žádný odstrašující efekt, protože zločinec prostě nepočítá s tím, že zrovna jeho by chytili. Proč tedy Tóra říká, že Izrael to uslyší a bude se bát? Problém můžeme smést ze stolu odvoláním se na lidský faktor v sepisování Tóry-Tóra je Bohem inspirovaná, ale sepsaná člověkem, který do textu promítal dobovou realitu a poznání. Ale mohlo by být i jiné vysvětlení? Líbí se mi intepretace, která říká (zdroj bohužel nemám po ruce), že trest smrti za provinění ukazuje závažnost takového provinění. Jistě, v případě vraždy o závažnosti provinění nikdo nepochybuje, ale porušení šabatu nebo ignorace rozhodnutí soudu? Kdo ale vlastně rozhoduje o tom, co je a co není závažné porušení? Člověk a nebo Hospodin?
Podívejme se, v jakém kontextu se nachází "Izrael to uslyší a bude se bát". Poprvé na tuto formulaci narazíme ve verši Deut. 13:12 v kontextu modloslužby a svádění k ní. V Deut. 17:13 se jedná o ignoraci rozhodnutí soudu a deformaci Tóry a nakonec v Deut. 19:20 o křivé svědectví. Všechno jsou to činy rozvracející společnost-bez respektu k soudu a pravdě to společnost nikam nedotáhne. A stejně tak modloslužba, která s sebou automaticky nese zpochybnění toho, že všichni lidé byli stvořeni k obrazu Božímu, který s sebou přináší ideu, že se s Bohem dá nějak manipulovat, nebo že některé věci neuvidí, že se dá podplatit...s takovou se o spravedlivou společnost usiluje dost těžko.
Proto si myslím, že "Izrael to uslyší a bude se bát" je "jen" zdůraznění nutnosti pochopení závažnosti těchto tří provinění.
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire