U paraši Vaetchanan jeden neví, co dřív komentovat-zákaz přidávat k Tóře a ubírat z Tóry?, proroctví exilu a návratu z něj?, opakování desatera? Šema Jisrael?, zákaz smíšených sňatků? fakt, že židé budou vždy menšinou a malým národem?...
Nakonec jsem se rozhodla pro krátký komentář k prvnímu odstavci Šema Jisrael (Deut. 6:4): "Slyš Jisraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin je jeden! Jeden, nikoliv pouze ve smyslu vyjadřujícím počet, ale také ve smyslu vyjadřujícím kvalitu-jedinečný, mimo naše chápání. Šema je také chápáno jako svého druhu vyznání víry, je to přijetí "jha nebes" (kabalat ol malchut šamajim, pokračování prvního odstavce, Ve-ahavta, Deut. 6:5-9 je chápáno jako přijetí "jha micvot", kabalat ol micvot). Jde o to, že pochopíme-li správně implikace skutečného monoteismu (tedy, že Bůh je jediný a jedinečný) a přijmeme-li, že nám nějakým způsobem (na kterém se možná neshodneme) daroval Tóru, pak z toho pro nás plynou mnohé závazky. Nejlépe to lze ilustrovat na modlitbě Ribon kol ha-olamim, kterou říkáme ráno v rámci ranních požehnání (birkot ha-šachar, v siduru Hegjon lev ji nenajdeme, v Adir ba-marom ano, já vycházím z verze siduru Or chadaš-okomentovaného konzervativního siduru Sim šalom). Ribon kol ha-olamim začíná hlubokou reflexí faktu, že v porovnání s Nejvyšším jsme nic a všechno naše snažení není nic než marnost. Přesto ale jsme Hospodinovým vyvoleným lidem, potomky Abrahama, od kterého Hospodin žádal oběť jeho jediného syna. Potomky Izáka, jeho syna svázaného na oltáři. Potomky Jákoba, jehož život také nebyl procházkou růžovým sadem. A proto je naší povinností, naší krásnou a požehnanou povinností chválit Hospodina a dvakrát denně říkat Šema.
Z toho kontrastu mrazí. A nutí k přemýšlení. Až se mi jednou podaří dobře formulovat, co se mi při téhle modlitbě honí hlavou, tak to sepíšu. Bude to o zoufalém Abrahamovi a Izákovi, o všech židech, kteří během staletí zemřeli, protože byli židé a o tom, že i přes to všechno není možné přestat říkat Šema. Ani kdybychom chtěli. Prostě to nejde, protože to je příliš hluboko v nás. "Není na tobě, abys práci dokončil. Nejsi však svoboden, abys s ní přestal." (Pirkej Avot 2:16)
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire