Purim máme zdárně za sebou (až teda na moje hamentašen, které se rozhodly maskovat za koláčky, viz foto na facebooku) a tak začíná období příprav na Pesach. Jak jsem naznačila minulý týden, rozhodli jsme se s Elim udělat několik změn, tak mám o témata postaráno.
V minulých letech jsme se s Elim pečlivě drželi aškenázské tradice nejíst o Pesachu kitnijot-různé luštěniny a podobné "zrní", které nespadá do kategorie chamecu-zakázaného o Pesachu, ale které aškenázští židé nejí z důvodů, které nejsou úplně zřejmé. Obvyklé zdůvodnění, kterého se vám dostane je, že aškenazim nejí kitnijot (rýži, luštěniny, jáhly, pohanku, kukuřici, hořčičná semínka, sezam...seznam bobtná každým rokem), protože v něm v minulosti býval přimíchaný chamec a tak toto "zrní" rabíni zakázali, aby nedošlo k nějakému omylu a zvyk je železná košile. Sefardští židé kitnijot obecně jedí, byť v některých oblastech nejí některé z kitnijot, například rýži. Izák mě nedávno upozornil na fakt, že mnozí aškenázští charedim, žijící v Izraeli, kitnijot o Pesachu konzumují, za předpokladu, že tyto pocházejí z Izraele, protože se domnívají, že zákaz platí pouze pro diasporu, ale nikoliv pro Erec Jisrael.
V roce 2015 vydala konzervativní rabínská rada dvě tešuvot (odpovědi na otázky) ohledně konzumace kitnijot pro aškenázské židy, které aškenázským židům povolují konzumaci kitnijot a pokud sami chtějí stále dodržovat tradici, mohou bez obav jíst u někoho, kdo kitnijot o Pesachu konzumuje a pouze si je nenaložit na talíř.
První tešuva amerických rabínů Amy Levine a Avrama Reisnera se odvolává na to, že mnoho rabínů v historii tento zvyk odsuzovalo jako hloupost, že v dnešní době je možné snadno získat kitnijot košer le-pesach a že to usnadní dodržování Pesachu, zlevní svátek pro chudé rodiny a zpestří jídelníček a zvýší tak radost během svátku.
Druhá tešuva pochází z pera izraelského konzervativního rabína Davida Golinkina, pro kterého má hlavní váhu argument, že tento zvyk odporuje Tamludu, mnoho rabínů v minulosti označilo tento zvyk jako bláznivý a navíc to zbytečně vráží klín mezi židy z různých zemí (což je menší problém třeba v ČR nebo v USA, kde je většina židů aškenázská), ale v Izraeli nebo třeba ve Francii to už je problém, který je třeba brát vážně.
Rabi Golinkin navíc zmiňuje poměrně zajímavou teorii opřenou o komentář Rabejnu Manoacha (13.století, Provence), který zmiňuje, že kitnijot by se neměly jíst o svátcích, protože o svátcích bychom se měli radovat a jídlo z kitnijot, to není žádná radost. Kdo zná knihu Marie Úlehlové-Tilschové "Česká strava lidová" ví, že luštěniny byly ve středověku naprosto základní potravinou všedních dnů (až do dovezení a rozšíření brambor). Komentář rabiho Manoacha je tak naprosto logický-o svátcích máme jíst sváteční jídla a kitnijot, které jíme každý den, nejsou sváteční jídlo. Navíc čočka je tradičně považována za pokrm pro truchlící. A protože je mnohem snazší se kitnijot vyhnout o Šavuotu nebo o Sukotu, zůstaly nakonec kitnijot spojené jen s Pesachem.
Konzervativní rabínská rada vydala samozřejmě i opoziční názor (to je jedna z velmi sympatických vlastností konzervativního židovství), která zákaz konzumace kitnijot pro aškenázské židy potvrzuje a kitnijot povoluje pouze vegetariánům a veganům.
Po přečtení tešuvot a po krátké diskuzi jsme se rozhodli s Elim jíst kitnijot během Pesachu. Máme na Pesach pouze masové nádobí (s výjimkou dvou lžiček na jogurt) a konzumace luštěnin nám skutečně zpestří jídelníček. Maso totiž normálně jíme velmi málo a cpát se jím celý týden nám nedělá dobře (nehledě na cenu košer masa).
Konzumací kitnijot o Pesachu si člověk sice zpestří jídelníček, ale rozhodně si neušetří práci-všechny nezpracované kitnijot-rýži, luštěniny atd. je třeba před Pesachem přebrat a odstranit případná zrna obilí (obvykle tam nic není, ale co kdyby!) a všechny zpracované potraviny musí mít samozřejmě hechšer košer le-pesach-kitniyot. To je celkem jednoduché tady ve Francii, kde sefardim tvoří většinu, ale v ČR to bude nejspíš bez šance (leda by si Izraelci žijící v Praze prosadili dovoz humusu a dalších dobrot z Izraele).
Další věc, kterou člověk musí mít na paměti je, že jeho rodina není pustý ostrov. Pokud máme o Pesachu pravidelně hosty a víme, že pokud my budeme jíst kitnijot, tak oni k nám jíst nepřijdou, je lepší se zvyku držet, byť si o něm můžeme myslet svoje. Pokud u nás kromě vlastní rodiny nikdo jiný nejí a rodina souhlasí, je situace o dost jednodušší. U nás to není problém, na seder kitnijot servírovat nebudu, ale zvyk naší obce je takový, že ti, kdo kitnijot nejedí nemají problém jíst u někoho, kdo kitnijot na Pesach konzumuje. Navíc, lidé se navzájem znají a vědí, u koho lze jíst o Pesachu bez jakýchkoliv otázek a u koho odložit návštěvu o týden později...
A jak to máte s kitnijot vy?
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire