Za chvíli zapálím jizkorovou (pamětní) svíčku jako připomenutí všech obětí šoa. Zítra se budou na mnoha místech ČR číst jména obětí, tady ve Štrasburku bude čtení jmen obětí z Alsaska probíhat v neděli. A včera se mě jeden, mě blízký člověk, který není žid, zeptal, k čemu je to vlastně dobré, číst nějaký seznam jmen, který stejně nikomu nic neřekne, které nikdo nezná. S podtónem, k čemu to vlastně je, si to celé připomínat. Zamrazilo mě to a přišlo mi to strašně líto. Oběti šoa mají jména, nejsou jen nějaká čísla a statistiky, jsou to konkrétní lidé, kteří měli jména a svůj vlastní příběh, kteří tady mohli být a nejsou. A šoa je třeba stále připomínat a také připomínat, že se netýkala jen židů, ale i Romů, homosexuálů a dalších "nepohodlných" členů společnosti. U židů bylo navíc jejich vraždění podepřeno dvoutisíciletým antisemitismem hluboko zakořeněným v evropské společnosti. A ten antisemitismus ještě stále nezmizel. A obávám se, že jen tak nezmizí. Ten antisemitismus nemusí mít jen explicitně násilnou formu, stačí i takové to přesvědčení, že si "za to židi můžou sami, že je nikdo nemá rád". Takový člověk totiž nejspíš nehne ani prstem, pokud by se židům dělo nějaké další bezpráví.
A tohle zlo zmizí jen když ho budeme umět správně pojmenovat a odhalit příčiny, proč k němu dochází. Pokud by evropané správně pojmenovali genocidu Arménů a pochopili, jak k ní mohlo dojít, víc lidí by si všimlo, že se k něčemu podobnému schyluje v Hitlerovském Německu. A kdyby lidé správně pochopili mechanismy, díky kterým mohla proběhnout šoa, nemusely přijít další genocidy, jako naposledy třeba ta ve Rwandě.
Takže, pokud budete na některém českém náměstí předčítat jména obětí šoa, čtěte co nejvíc nahlas, snad se co nejvíc lidí na chvíli zastaví a zamyslí...
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire