V našich parašách Behar-
Bechukotaj se dostáváme až na konec III. Knihy Mojžíšovy
- Sefer Vajikra, která byla věnována kohenům,
kněžím. A tady, stejně jako na konci V. Knihy Mojžíšovy
nám jsou předkládána požehnání a zlořečení. A je na nás,
jak se rozhodneme.
V midraších jsem našel pěknou
motivaci pro takové ty věčné morousy. Znáte to, na každou věc
se dá nahlížet pozitivně, nebo negativně- sklenička je pak z
poloviny plná, nebo poloprázdná. A s těmi věčnými
naříkači je obtížné a nepříjemné být, za chvíli z vás
vysají veškerou energii . Jak se říká v tom vtipu o jednom
takovém stoprocentním pesimistovi - že prý měl na náhrobním
kameni nápis : „Já jsem vám to říkal.“ No a takový člověk
při čtení naší paraši hned zavětří a vítězně
konstatuje : Kolik je tu veršíčků, věnovaných požehnání a
jaké množství veršů tu popisuje zlořečení, ha !
Takovému zoufalci autoři midrašů
říkají : Naše paraša (Bechukotaj) začíná
písmenem Alef (prvním písmenem hebrejské abecedy) a
končí písmenem Tav (posledním písmenem hebrejské
abecedy). To nám ukazuje na to, že pokud bude celý Izrael plný
Tóry, od Alef až po Tav, tj. od začátku do konce,
všechna ta požehnání se jich budou týkat.
Krátce nato Tóra vyjmenovává
prokletí, která přijdou na Izrael, pokud neposlechnou přikázání.
Tahle pasáž začíná písmeny Vav a končí Hej (šestým a pátým písmenem hebrejské abecedy), které jsou
zároveň dvěma písmeny ze svatého čtyřpísmenného Božího
Jména (J-H-V-H). To nám naznačuje, že Bůh je stále s námi
a vykoupí nás z kleteb, která na nás přicházejí. Midraš
rozhodně zdůrazňuje : Neměli bychom tvrdit, že se požehnání
skládá z pár veršů, zatímco těch kleteb, zlořečení je
celá řada. Spíše bychom si měli všimnout toho, že požehnání
začíná písmenem Alef a končí Tav, aby nám to
ukázalo, že doba požehnání bude trvat dlouho, stejně, jako je
dlouhý interval mezi prvním a posledním písmenem, kam se vejde
maximální počet písmen. A naopak prokletí začínají písmeny
Vav a končí Hej. To jsou písmenka, stojící
v hebrejské abecedě hned vedle sebe. To má ukázat všem
malověrným, že zlořečení nevydrží dlouho!
Mezi požehnáními můžeme číst i
tohle : „Budete pronásledovat své nepřátele... pět z vás jich
bude pronásledovat sto a sto z vás jich bude pronásledovat deset
tisíc.“ (Vajikra 26,7-8) Úžasné ! Ovšem ten negativně
založený člověk začne bědovat jen co zaslechne o nepřátelích,
jasně. Ten druhý si řekne: je nás maličko, ani ne minjan,
kolikrát se nás sejde opravdu snad jen těch pět... Ale přece i
tak nám tu Pán Bůh chce požehnat, jaká je v tom síla, jen si to
uvědomit! Ale i mezi těmi optimisty mezi námi jsou počtáři,
kterým ta čísla z požehnání budou připadat divná, nebudou jim
sedět. Kdyby ta první část požehání – že pět lidí požene
stovku nepřátel platila i ve druhém případě, kdy se jedná o
stovku našinců, měli by být schopni (čistě matematicky)
pronásledovat dva tisíce a ne deset tisíc nepřátel. Odpovědí
je, že zásluhy několika Židů se nemohou rovnat zásluhám
většího množství Židů, to pak ty možnosti požehnání rostou
raketovým tempem, ne jen pouhým násobkem. Proto tu je zřejmě i
ten minimální požadavek minjanu při modlitbách.
Je pravda, že mezi těmi, kdo
pravidelně navštěvují bohoslužby, těch skutečných, skalních
pesimistů najdete podstatně méně, než u těch, které tam
neuvidíte, nebo jen vzácně. Kdyby jen tušili, kolik požehnání
tím zadržují a kolik bychom ho mohli zažívat společně... Ale
nechci přece skuhrat. :)
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire