Tak jak bylo na EUPJ?

Skvěle!
Stále trvám na svých kritických poznámkách z minulého týdne, s výjimkou paraši-četli jsme Acharej mot-Kedošim. A nějaké výtky bych i přidala, jako třeba, proč jsme neměli na šabat košer víno? Protože to, že je na láhvi napsáno Cuvé Maharal neznačí, že je víno košer...ale celkově vzato to byla velmi přínosná zkušenost a vrátili sjme se s Elim nabití energií a nápady, prostě Regeneration.
Ale popořádku. Akce začala ve čtvrtek ve Smetanově síni v Obecním domě proslovy, hudbou a vystoupením pěveckého sboru Lauderových škol, který mimochodem zpívá opravdu báječně!
V pátek probíhaly přednášky a workshopy (byla jsem na workshopech na téma smíšená manželství a pak nově vznikající komunity). Odpoledne pak ještě byla hodinová schůze "agudat carfat" - frankofonní sekce, ačkoliv měli schůzi před měsícem v Paříži. Francouzi mají tendenci se shlukovat a debatovat.
Kabalat šabat i šabat šacharit byly ve Španělské synagoze, která byla opravdu narvaná a bylo úžasné vidět takhle plnou synagogu v Čechách. David Maxa přednesl velmi povedenou drašu a všem, kdo bohoslužbu vedli se dařilo. Jen s tím detailem, a ten se týká všech bohoslužeb kterých jsme se účastnili, Šema vzali strašně rychle. Páteční bohoslužba byla přeci jen více tradiční, v sobotu ráno to bylo více liberální, s kytarami a bubínkem. Nejsme příznivec používání hudebních nástrojů, které se musí před použitím ladit, o šabatu a tak obecně nejsem příznivcem "táborákových" bohoslužeb, ale bylo vidět, že určitá část účastníků má tenhle styl ráda. A když si vzpomenu na akci "Šabat společně" tady ve Štrasburku v ortodoxní synagoze, kde pod vedením chasidů chlapi během kabalat šabatu tancovali a dělali nekonečného hada okolo bimy a trvalo snad tři čtvrtě hodiny, než se protancovali a prozpívali k Barechu, tak tenhle styl bohoslužby je vlastně velmi podobný, jen jsou tam navíc ty kytary...
Velmi liberální bohoslužbu jsme měli i v pátek ráno pod vedením studentů z Leo Baeck College. Opět to byl ten styl-osekáme spoustu věcí, abychom o to déle mohli zpívat nějakou, často nepříliš důležitou, část bohoslužby. A z nějakého důvodu vynechali druhé požehnání z Amidy (dělali hejcha keduša-první tři požehnání jsou recitována nahlas, zbytek potichu), netuším, zda za tím byla ideologie a nebo opomenutí, ale překvapilo mě to hodně.
Páteční večeře byla vynikající (až na tu absenci košer vína) a servis perfektní a kapela Meckie Messer Klezmer Band hrála jako o život (a účastníci konference tancovali taky jako o život). Takhle veselo už v Mariottu asi dlouho neměli... :-)
V neděli ráno vedli bohoslužbu studenti Abraham Geiger Kolleg a ti byli poněkud tradičnější a bohoslužba se nám s Elim moc líbila. Je zajímavé, že na konferenci jsme byly nejspíš jen dvě ženy, které použíají tefilin-já a jedna rabínská studentka z Abraham Geiger!

Abych to nějak shrnula-ačkoliv je spousta věcí, ve kterých s liberálnějšími formami judaismu nesouhlasím, tahle konference mi dala možnost poznat jak to u nich funguje a a posléze k větší toleranci. Není to můj šálek čaje, často s tím ani nesouhlasím (nenošení kipot, používání kytar atd.), ale mohla jsem vidět, že pro spoustu lidí je to jejich způsob prožívání jejich židovství a je důležité, aby každý mohl najít formu, která mu vyhovuje. Poslední trend, který se začíná objevovat v Izraeli a (snad) časem dorazí i k nám je, že židovství se přestává dělit podle denominací na ortodoxní-konzervativní-liberální, ale na ty, kdo vidí modernitu jako něco pozitivního a hledají způsoby, jak žít moderní židovský život v současném světě, ale jsou tolerantní k těm, kdo se od nich svou praxí odlišují, protože si na otázku sloučení modernity a židovství odpověděli jinak, a také neváhají se inspirovat od ostatních, i když třeba s jinou jejich praxí nesouhlasí. Všechny dohromady spojuje poctivé hledání odpovědi na otázku, co to znamená být žid v 21.století? Denominačně se pohybujeme ve spektru aktivní liberální-konzervativní a moderně ortodoxní židé. A ta druhá skupina je ta, která se modernity obává a snaží se od ní maximálně izolovat-to jsou hlavně charedim, mainstreamová ortodoxie tak trochu přešlapuje mezi oběma tábory, ale má tendenci se stále ohlížet přes rameno, co na to charedim. Tu první skupinu lze směle nazvat "progresivní židé". Uvidíme zda za 50 let budou na EUPJ (European Union for Progressive Judaism) i zástupci konzervativních (masortim) a moderně ortodoxních židů. Jeden tam byl už letos jako přednášející!

Druhý silný bod, který ovšem s judaismem nemá moc společného, byla přítomnost manželského páru s jejich težce postiženou dcerou (nejspíš nějakou formu postupného ochrnutí těla, bez ztráty mentálních schopností, protože byla schopná komunikovat pomocí počítače). Jejím rodičům patří obdiv nejen za odvahu cestovat, ale hlavně za samozřejmost, s jakou svou dceru brali všude s sebou, krmili (žaludeční sondou) a nelámali si hlavu s tím, zda by to snad někoho mohlo pohoršovat. Jejich dcera byla vedle mě na páteční večeři a když jí její matka dala k jídlu i víno, zarazilo mě to. Ale pak jsem si řekla-proč ne, proč by člověk, kterého potká taková rána, měl sedět zavřený ve svém pokoji, proč by si nemohl dát skleničku vína, i když si ji nemůže tak úplně vychutnat? Jen mě mrzí, že jsem se s touhle rodinou nedala víc do řeči, potřebuju dost času abych se osmělila i v běžných situacích a tady jsem si nebyla jistá, o čem je nebo není vhodné mluvit. S tímhle bych se měla naučit něco dělat!

Takže, pokud se vám někdy naskytne příležitost, vřele doporučuju se EUPJ zúčastnit, nabije vás to pozitivní energií :-) Něco jsem zaslechla, že za dva roky by to mohlo být v Berlíně...