Souboj s gefilte fiš

Na úvod přiznávám, že mám menší tvůrčí krizi-jedno téma, o kterém bych chtěla psát potřebuje ještě trochu času k dozrání, knížka, o kterou bych se s vámi chtěla podělit, je ještě někde na cestě (a pak ji taky budu muset přečíst) a k tomu všemu ještě setrvale nestíhám.
Takže dneska to bude hodně light a obávám se, že v nadcházejících týdnech bude takových článků víc...

Gefilte fiš, alias nadívaná ryba, alias rybí knedlíčky v rosolu, je stálicí šabatových a svátečních hostin a odznak aškenázské židovské hospodyně. Něco jako svíčková pro českou hospodyni nebo yorkshire pudding pro tu britskou. Můj první pokus o jejich přípravu spadá do doby, kdy možnost konverze byla jen divokou fantazií, a ani jsem nedoufala, že se někdy stane skutečností.  Použila jsem recept z Židovské kuchařky Magdy Saxlové a Karla Sýse, kterou jsem kdysi koupila v levných knihách. Jejich recept na gefilte fiš se drží spíše polské tradice a žádá vcelku hodně cukru a rozinky. Vzhledem k tomu, že jsem nikdy předtím gefilte fiš nejedla a měla jsem jen mlhavou představu, jak by to mělo vypadat a chutnat, byl výsledek velmi rozpačitý.
Další pokusy následovaly tady ve Štrasburku, kde mi jedna paní poradila, že kapří maso není zas až tak nezbytně nutné a lze použít směs masa různých ryb.Také jsem významně osekala množství cukru a vynechala rozinky. S cukrem v gefilte fiš se to má tak-Polsko a Halič preferují cukr, Litva pepř a sůl. Demarkační linie mezi spíš slaným a spíš sladkým gefilte fiš vypadá nějak takhle:

upytlačeno na webu

Přes všechny úpravy byl výsledek spíš rozpačitý a bez mučení přiznávám, že vyrábět rybí rosol mě nebaví-normálně kupuji ryby už filetované, takže abych měla hlavy a kostry na vývar, musím koupit celé ryby a pak je porcovat, a to vskutku není moje oblíbená kratochvíle. A je potřeba nezapomenou vynést všechny rybí odpadky...hodně práce s diskutabilním výsledkem. Takže jsem po pár pokusech rezignovala a místo gefilte fiš dělala na (téměř) každý pátek nakládané herinky (recept níže).
Jednou jsme s Elim vyzkoušeli i konzervované gefilte fiš ve sklenici vyráběné firmou Manischewitz, ale ty mě také nijak nenadchly a to vůbec nemluvím o estetické stránce věci-gefilte fiš ve sklenici v nálevu nevypadají příliš vábně (dost dlouho jsem také s otevřením sklenice otálela).
A pak nás jednou pozval na sobotní oběd jeden náš známý a servíroval výborné gefilte fiš a ten mi prozradil, že je kupuje mražené a pak je jen uvaří v nálevu dle vlastní volby a ozdobí mrkví. A navíc mi prozradil, že to tak dělá naprostá většina štrasburských židovských hospodyň. Jen málokdo má čas a chuť vyrábět gefilte fiš doma. Puf! Můj pocit nedostatečnosti kvůli nezvládnuté výrobě rybích knedlíčků zmizel.
Neváhala jsem a před pesachem jedno balení koupila a od té doby si je dopřáváme pravidelně. S mrkví a s křenem. A mimochodem, vůbec nedělám rosol, jen ten mražený knedlík uvařím ve sladkokyselém nálevu s kořením a mrkví...

Balení dvou mražených rybích "knedlíků"-bez rozmražování uvaříme v papíru, ve kterém jsou zabalené, v nálevu dle vlastní chuti. Jako předkrm pro 6-8 lidí stačí uvařit jen jeden "knedlík"  a druhý si nechat na příště. Pokud na ně někde náhodou narazíte, neváhejte...

A teď ještě ten slíbený recept na herinky:
200g sleďových (matjesových) filetů v oleji
3-5 okurek ve sladkokyselém nálevu
kapary (lze vynechat)
1/2 oloupaného jablka (lze vynechat)
malá cibule
dijonská hořčice
majonéza
ocet
olej
sůl, pepř

Sleďové filety necháme trochu okapat a nakrájíme na proužky (sousta), okurky, jablko a cibuli na kostičky, přidáme lžičku kaparů, vrchovatou lžičku hořčice, trochu majonézy, kapku dobrého oleje, trochu octa, sůl (lze vynechat, záleží, jak moc slané jsou ryby) a pepř. Dobře promícháme (já používám skleněnou krabičku s dobře těsnícím víčkem a prostě to důkladně protřepu). Necháme v lednici odležet neméně hodinu, ideálně do druhého dne.