Pár poznámek k antisemitismu ve Francii

Nejsem zrovna expert na otázku antisemitismu ve Francii, byť tady už pár let žiju. Jenže žijeme s Elim ve Štrasburku, který obecně méně trpí problémy spojenými s chudobou a sociálním vyloučením (byť i tady jsou čtvrti, kde bych teda rozhodně bydlet nechtěla) a má solidní viditelnou židovskou populaci. Takže tady je mnohem méně problémů a dokonce se sem začínají stěhovat židovské rodiny z Paříže a jejích předměstí, které nechtějí z nějakých důvodů (obvykle finančních, ale i ideologických) udělat aliju. Ve Štrasburku je kompletní židovské zázemí (synagogy, mikve, ješivy, kolel, košer obchody a restaurace...) a uvidíme, co tahle "vnitřní alija", jak se tomuto stěhování říká, udělá se strukturou místní židovské komunity.
Antisemitismus a útoky na židy jsou ve Francii problém už delší dobu. Za návrat opravdu nebezpečného antisemitismu, který zabíjí, je považován únos a umučení Ilana Halimiho v roce 2006, následoval útok na židovskou školu v Toulouse (2012), Hyper Cacher (2015), vražda Sarah Halimi (2017) a Mireille Knoll (2018). Teď v posledních týdnech spolu s protesty žlutých vest se objevují jako houby po dešti posprejované náhrobky (Quatzenheim, Lyon), poštovní schránky, na kterých byl hákovým křížem přestříkán portrét Simone Veil, antisemitské nápisy na výlohách, zdech a slovní napadení filozofa Finkelkrauta i jedné z představitelek žlutých vest, která je židovka a která chtěla začít s vládou jednat namísto nekonečných protestů, které už vlastně ani nemají žádný obsah. Spojitost se žlutými vestami je neoddiskutovatelná, protože se mezi nimi objevuje řada lidí, kteří věří nejrůznějším komplotistickým teoriím, obyčejných antisemitů zleva i zprava a také fakt, že žluté vesty protestují proti vládě. A vláda chrání židy (nebo se o to alespoň snaží) a tak musí "logicky" platit vláda=židé (jo, logika některých lidí je fakt neuvěřitelná).
Ve Francii se hodně mluví o "novém antisemitismu". Nového na něm není nic, jen snad to, že přichází ze směrů, odkud ho někteří nečekali. Kromě tradičního ultrapravicového extremismu, jehož představitelem byl Jean-Marie Le Pen a jeho Národní Fronta, tady máme také antisemitismus extrémní levice a islámských radikálů. Co se Národní Fronty týče, Marine Le Pen (dcera Jean-Marie le Pena) stranu nedávno přejmenovala a oficiálně se od antisemitismu distancuje a naopak se snaží lovit židovské voliče pod heslem nepřítel mého nepřítele (t.j. muslimů) je mým přítelem...ale osobně jí nevěřím ani nos mezi očima. Ultralevicový antisemitismus byl dlouho ve Francii tabu, levičáci hovoří zásadně o antisionismu, nicméně kritika politiky státu Izrael má svoje meze, které tito radikálové překračují (navíc často v jejich projevech je rovnítko mezi sionistou a židem víc než zřejmé, člověk si nemůže nevzpomenout na proces se Slánským). S levicovým antisemitismem, pardon antisionismem, je úzce spojeno i rozšíření antisemitismu islámského. Podle levicových teorií přece oběť diskriminace (muslimové) nemůže sama nikoho diskriminovat. Chyba lávky. Mnoho muslimů ve Francii skutečně žije v dost prekérních podmínkách-na předměstích, bez práce nebo se špatně placenou prací a jejich děti chodí do škol velmi sporné kvality a tak nemají moc možností se z toho vyhrabat. Nicméně neplatí, že by obět diskriminace sama nemohla diskriminovat, naopak frustrace v lidech obvykle probouzí dost temné pudy. Temné pudy živené komplotistickými teoriemi šířenými na sociálních sítích, protokoly sionských mudrců a další "hodnotná literatura" a "návrat ke kořenům" (t.j. islámský fundamentalismus) jsou zdroje tohoto antisemitismu, který je momentálně skutečně životu nebezpečný. Představa mnohých muslimů a levičáků, že každý žid je automaticky zodpovědný za cokoliv se v Izraeli šustne, je už jen třešnička na tomhle nechutném dortu.
Je potřeba zlepšit vzdělávání ve Francii, zejména na školách ve "vyloučených oblastech", aby mladí lidé skutečně měli možnost změnit svůj osud (to není ovšem jen otázka škol, ale i sociálních pracovníků, nabídky dostupných zájmových kroužků atd. a třeba i té povinné školky od 3 let, kterou se chystají od září zavést), je potřeba přestat s blouznivými teoriemi o tom, že kdo je diskriminován, nemůže sám diskriminovat a podívat se realitě do očí. Najít rovnováhu mezi legitimní kritikou politiky státu Izrael a antisemitismem maskovaným jako antisionismus a tento postihovat úplně stejně jako antisemitismus ultrapravicový. Pro začátek je dobré, že se o problému začalo vážněji diskutovat, teď ještě aby došlo i na nějaké činy. Protože právě od doby protestů žlutých vest, jako by se zvedla stavidla a lidé měli menší a menší zábrany...