Avi: Parašat Bemidbar (Bemidbar 1,1 – 4,20)

  Dnes začínáme číst IV. Knihu Mojžíšovu – Bemidbar = Na poušti.  Hned ve druhém verši můžeme číst Boží příkaz: „Pořiďte soupis celé pospolitosti Izraelců podle čeledi otcovských rodů. Ve jmenném seznamu bude každý jednotlivec mužského pohlaví.“  (Bemidbar  1,2)

  Anglický název pro IV. Knihu Mojžíšovu je- Numbers, latinský – Numeri, čili Čísla. Důvodem je právě to, že na začátku této knihy dochází ke sčítání lidu. Není to ale jen matematický úkon, je to počítání podle jednotlivých jmen. Vyplývá z toho, že Žid je mnohem, mnohem víc, než pouhé číslo.

  Doslovný význam slova seu (sin,alef, vav), který bývá překládán jako sčítání lidu, je POZVEDNUTÍ. Rabín Moše Feinstein to vysvětluje tak: „ačkoli pokora je nejvíce obdivuhodná a rozhodující kvalita, jsou chvíle, kdy jsou slyšet myšlenky jecer hara (zlého sklonu), které říkají – já prostě nejsem ten pravý pro studium Tóry. Tenhle dobrý počin je pro jiné, pro mě je to příliš těžké.“ A rabi Moše pokračuje tím, že tohle počítání po jménech má pozvednout každého. S každým se počítá, ať už je jednodušší, nebo největší cadik. Každý v sobě má ten potenciál, pokud je upřímný a má snahu, může dokázat veliké věci.

  Ve svých vzpomínkách se rabín Jaakov Bender vracel k životu rabína Avrahama Kalmanowitze, zakladatele Mirrer Yeshivah v  Americe a jednoho z největších sloupů Tóry ve své době . Rav Avraham Kalmanowitz byl opravdu mimořádným jedincem. Kromě cidkutu (spravedlnosti) a velikosti v učení Tóry byl taky člověkem, který dokázal povstat a ujmout se nesnadných úkolů. Když bylo potřeba udělat něco důležitého, bez ohledu na to, jak by to mělo být obtížné, byl to on, kdo povstal a pustil se do toho. Jeho úspěchy byly odrazem jeho intenzivního přesvědčení, že s Boží pomocí neexistuje nic, čeho by se dosáhnout nedalo.

  Byl to rav Kalmanowitz, který v Americe koordinoval  úsilí za pomoc pro tří stovky žáků a rabínů mirrerské ješivy, kteří měli strávit většinu druhé světové války v Šanghaji. Zázračná záchrana ješivy vyžadovala částku 50 tisíc dolarů, aby ruská vláda umožnila studentům a rabínům  cestovat vlakem přes jejich území - celkem 5600 mil. Získání půjčky na celou tuto částku trvalo rav Kalmanowitzovi méně než jeden den.

  Později  se během války dozvěděl, že je 240 Židů ohroženo transportem do Osvětimi, protože jejich emigrační doklady do Latinské Ameriky byly prohlášeny za neplatné. Rav Kalmanowitz se připojil k rav Aharonovi Kotlerovi a panu Irvingu Bunimovi při cestě do Washingtonu. Tam naléhali na ministra financí Henryho Morgenthaua, sekulárního Žida, aby využil svého vlivu k zajištění platnosti těch dokumentů. Po válce byl pan Morgenthau oceněn za své úsilí jménem evropského židovstva. Ovšem tenkrát řekl svým návštěvníkům, že není ten pravý čas, aby zasáhl. Rav Kalmanowitz tím byl mimořádně rozrušený a začal přecházet po místnosti sem a tam. A najednou se zhroutil a padl          na koberec na podlaze ministerské kanceláře. Někteří lidé tvrdí, že to nebyly skutečné mdloby, ale zoufalý pokus tohoto velkého Žida, jak zachránit životy. Bylo to docela dobře možné, protože pro něj bylo nemyslitelné, že by mohlo 240 Židů zemřít a on by neudělal všechno, aby je zachránil. Tahle zvláštní slabost rava Kalmanowitze dokonale vyděsila ministra Morgenthaua. A tak jakmile byl rav „oživen“, Morgenthau ho ujistil, že udělá vše, co bude v  jeho moci, aby byly dokumenty schváleny. A opravdu, díky jeho zásahu, byly dokumenty schváleny a tyto životy byly zachráněny.

  Rav Kalmanowiz plně využil ten svůj potenciál i v mnoha dalších výzvách.

   Nám by jenom ten jecer hara  mohl bránit, abychom rav Kalmanowitze nenásledovali v tom jeho přesvědčení, že s Boží pomocí není nic nemožné. I když se nám někdy může zdát, že s námi to teda nevyhrajou.  Není to pravda, s každým se počítá. Stačí se  neschovávat, ale zvednout. Tolik se toho dá změnit k lepšímu, je to v nás!