Konspirační teorie a avoda zara

Mám to pochybné štěstí (i když v téhle době asi nebudu žádná výjimka), mít v rodině konspirátora. V dost blízké rodině. Až dosud úplně normálního, nejevícího jakékoliv sklony k magickému myšlení (a naopak dost podezíravého k náboženství-takový ten typický český "ateista"). A ten se velmi rychle od legitimní kritiky postupu vlády během pandemie zacyklil do totální konspirace-prostě místo médií začal čerpat informace o dění pouze z facebooku a stránek, které mu facebook servíruje. A facebook vám servíruje vždy jen to, co chcete vidět, číst a sledovat.

Je dost vtipné a zároveň dost k pláči sledovat někoho, kdo si myslí, že náboženství je berlička pro lidi, co nezvládají vlastní život, propadnout se do smyčky magického myšlení, kde se hledá "kdo za to může" a odpovědí je, že je to "spiknutí"-celkem asi jedno koho. Neschopnot kriticky třídit informace, které se na nás valí ( že se jich valí hodně!), nedělat unáhlené závěry, schopnost svoje závěry opravit, pokud se objeví nové věrohodné informace, místo ohýbání reality...

Konspirační teorie mají navíc dost blízko k avoda zara (cizí služba=modloslužba). Tou modlou je tady člověk, nebo skupina lidí, kteří by se meli podle těchto teorií spiknout za účelem ovládnutí světa. A tím jim zastánci teorií připisují všemocnost a další atributy božství. O spolčování za účelem být jako Bůh se můžeme dočíst už v Tóře-v příběhu o stavbě věže. Čteme-li Tóru jako příběh, můžeme říct, že od tohoto okamžiku není možné, aby se lidé dokázali takto spojit, protože Hospodin jim zmátl jazyky. Čteme-li Tóru jako knihu o lidském údělu, pak je to příběh o tom, že z podstaty věci lidé nemluví stejným jazykem-že i když třeba mluví všichni česky, přesto každý rozumí řečenému trochu jinak, podle svých zkušeností, schopností, naturelu a absolutní porozumění, které by umožnilo "dosáhnout nebes" není možné. Takže předpokládat, že by se skupina osob dokázala spolčit tak dokonale a "mluvit jedním jazykem" je opět připisování atributů božství. A tedy avoda zara. 

Smiřme se s tím, že jsme jenom lidé. Křehcí, zranitelní, schopní velkého dobra a strašného zla. Ale vše jen v našich lidských limitech a v omezeném čase. V těžkých časech hledáme nějakou jistotu, pravdu, o kterou se můžeme opřít. Jsem přesvědčená, že správně provozované náboženství není "jediná zjevená pravda, kterou prostě přijmete a všechny problémy rázem zmizí". To je to náboženství proti kterému se vymezuje (vlastně úplně správně) "průměrný český ateista". Jenže to je jen karikatura náboženství. Správně provozované náboženství je plné pochybností, hledání, přemýšlení, studia. Ale také sounáležitosti v komunitě lidí, kteří jsou v tom s vámi. Nejvyšší nám svojí Tórou dal mapu a kompas. Držme se jí, abychom nezabloudili k avoda zara a doufejme, že svým příkladem ukážeme cestu i ostatním.