Setkání s evangelikálními křesťany

Dnes jsme s Elim ráno byli na uctění památky obětí deportací u příležitosti Národního dne na památku obětí rasistických a antisemitských trestných činů Francouzského státu (1940-1944) a na počest Spravedlivých mezi národy ve Francii. Tento den navíc letos odpovídá 75 letému výroči zátahu v Paříži, shromáždění zatčených na Zimním velodromu a následné deportaci, z deportovaných přežil jen nepatrný zlomek. Tohoto zátahu se po boku nacistů zúčastnili i francouzští policisté a dlouho trvalo, než Francie toto selhání přiznala (a mimochodem, Marine Le Pen podíl Francie na tomto zátahu během letošní kampaně popřela, to jen tak pro úplnost).
Byť má Štrasburk významnou židovskou komunitu, na podobných akcích se setkáváme víceméně stále s těmi samými lidmi. Dnes jsme tam ovšem narazili i na jednu paní-křesťanku, která z nějakých důvodů občas chodí na bohoslužby i k nám. Nikdy jsem moc nepátrala, co ji k tomu vede, protože "každá liberální komunita má svoje křesťany" a paní mi přišla vcelku milá a normální. Na vzpomínkové akci ovšem byla ještě s nějakým svým známým a stalo se, že jsem byla vtažena do rozhovoru, který mi nebyl ale vůbec příjemný. Ukázalo se, že oba pracují pro křesťanskou agenturu, která materiálně podporuje židy, kteří se rozhodnou udělat aliju (odstěhovat se do Izraele). Na tom by v principu nebylo nic špatného, kdyby mi to nepodali způsobem, že v Evropě je čím dál nebezpečněji a židům opět hrozí fyzická likvidace a z jejich zápalu bylo zřejmé, že si nějaký takový armagedon vlastně přejí. V tu chvíli mi začalo svítat. V USA existují skupiny evangelikálních křesťanů, které se domnívají, že pro druhý příchod Ježíše je nutné, aby všichni židé zase žili v Erec Jisrael (a nejspíš přijmuli křestanství, ale to nikdo nahlas neřekne). Tyto skupiny jsou velkými podporovateli Izraele, ale také izraelských extremistických osadníků a vyhraněné pravice jako celku, a tito je často používají jako "užitečné idioty" (z mého pohledu jde spíš o hraní si se sirkami).
Je dost nepříjemné poslouchat na akci připomínající oběti šoa tirády o tom, že se něco podobného zase chystá a že bychom se radši měli spakovat a vypadnout do Izraele, dokud je čas. Nepochybuji, že to dotyční myslí dobře (byť primárně sledují vlastní náboženskou agendu) a že oni sami se cítí jako přátelé a pomocníci židů, ale mě z toho tuhne krev v žilách.