II. Kniha Mojžíšova začíná parašou Šemot = Jména. Můžeme tam číst:
„Toto jsou jména synů Izraelových, kteří přišli do Egypta s Jákobem…“ (Šemot 1,1) V úvodním verši knihy
Šemot se termín bnej Jisrael
vztahuje k synům Jákoba. Ve zbytku Tóry už se pak používá k označení
židovského národa jako celku.
V Zohar Chadaš se píše,
že slovo Jisrael je akronymem, zkratkou ze slov:“ ješ šišim ribu otjot latora“, čili: v Tóře je šest set tisíc písmen. 600.000 písmen v sefer Tora představuje 600.000 mužů ve
věku 20 a více let, kteří opustili Egypt a obdrželi Tóru na Sinaji. Těchto 600.000
duší představuje také Židy všech budoucích generací. A nejsou to jen hrátky s velkými čísly.
I každé jednotlivé písmenko v sefer
Tora je vzácné a nenahraditelné. Pokud jen jedno chybí, nebo je napsáno
nesprávně, je celý svitek Tóry považován za nezpůsobilý k používání (pasul). A
podobně každý Žid, bez ohledu na jeho postavení, je pro Hospodina vzácný a
důležitý, protože každý z nás má svou misi, svůj úkol, který máme na tomto
světě splnit. Každý Žid, svým vlastním způsobem, je schopen dosáhnout velkého
úspěchu jak osobního, tak i pro celek, pro bnej
Jisrael. Jako doklad k tomu vám budu vyprávět jeden příběh.
Polsko
bylo během 19. století součástí ruské říše. Během první světové války polská
legie bojovala na straně centrálních mocností a byla vedena maršálem
Pilsudskim. V jednu chvíli nepřítel odhalil místo, kde se Pilsudski
zdržuje a sledovali jeho horkou stopu. Jeho zajetí by přitom bylo pro armádu
zdrcující ranou a mohlo by klidně vést i k její porážce.
Pilsudski prchal pěšky a vstoupil přitom do židovského ghetta. Zaklepal
na první dveře a když se otevřely, vykřikl v jidiš: zachraňte polského
vojáka! Říkal si, že asi bude moudřejší
neprozrazovat svou totožnost. Žid, který mu otevřel, nebyl z uprchlíka
nadšený. „Člověče, klepeš na dveře z ulice, kolik lidí tě mohlo vidět.
Zatlačí na ně, prozradí tě a skončíme oba. Já navrhuji tohle: běž zadem k
domu mého přítele Josela. Zadní dveře u jeho domu zakrývají stromy. A navíc, Josel je velice dobrosrdečný
a jsem si jistý, že ti pomůže.“
Co měl
Pilsudski dělat? Už za chvíli prosil u dveří Josela: „Zachraňte
polského vojáka!“ Josel byl taky vyděšený z vojáka, ale když ho Pilsudski
snažně prosil: „Pomoz mi, prosím tě. Nepřítel jde po mně a může tu být každou chvíli,
jde mi o život!“ Joselovo laskavé srdce nemohlo strpět, že by někdo toho
nežidovského cizince zabil. Pokynul mu, aby šel dál a rychle zaklapnul dveře.
„Kam
se mám schovat?“ ptal se generál zběsile.
„Tady opravdu není kam se schovat“, řekl Josel. „Uděláme to takhle. Rychle sundej tu uniformu
a obleč si moje šaty.“ Pilsudski se honem převlékl a Josel hned hodil uniformu
do kamen. Potom hosta zatáhl do rohu místnosti, dal mu do ruky sidur a přehodil
přes něj talit- modlitební šál. „Jestli sem přijdou, nech mluvit mě. Jen se
budeš natřásat sem a tam- ukážu ti jak- a budeš předstírat, že jsi hluboce
zabrán do svých modliteb. Kdyby se tě na něco ptali, budeš se „modlit“ o to
víc.
Za pár
minut se ozvalo bušení na dveře. Josel je rychle otevřel, jinak by mu je
rozbili. „ Viděl jsi nějaké vojáky na útěku?“ zeptal se velitel. „Ne“,
odpověděl Josel klidně. „No dobře, přesvědčíme se o tom!“ odsekl důstojník a
nařídil svým mužům, aby dům prohledali. „Kdo je to?“, zeptal se důstojník a
ukázal na muže v rohu. „Jo ten, to je můj bratr. Tomu nevadí modlit se
celý den.“ Pilsudski ze sebe vydal plačtivé zvuky a nadále sebou potřásal sem a
tam. „Zapomeňte na něj“, řekl důstojník svým mužům, kteří dokončili prohlídku.
Opustili dům a pokračovali v pátrání jinde. Později v noci, když
nepřítel konečně opustil ghetto, Pilsudski Joselovi poděkoval a odešel.
Uplynuly měsíce. Válka skončila, Polsko získalo nezávislost. Najednou u
Joselových dveří zaťuká posel s oficiálním vládním dopisem, který Josela
vyzýval, aby se dostavil do kanceláře přesedy vlády. Josel se úplně vyděsil.
„Co jsem komu udělal, jestli ještě vůbec někdy uvidím se svou rodinu?“ Když pak
seděl v předsálí úřadu předsedy vlády, přeříkával si v duchu verše
Žalmů a třásl se jako osika. Nakonec zaznělo jeho jméno a on vstoupil dovnitř.
Tam už čekal premiér, který ho srdečně uvítal: „Pamatuješ si na mě?“ zeptal se. „Byl sem to já, generál Josef
Pilsudski, kterého jsi během války ukryl ve svém domě. Riskoval jsi svůj život,
abys zachránil ten můj. Jsem ti hluboce vděčný a rád bych se ti odměnil… když
jsi mě ukryl, myslel sis, že tak jednáš s pouhým vojákem. Neměl jsi ani
ponětí, že zachraňuješ generála polské armády a budoucího polského preméra.“
Chofec
Chajim vyprávěl tenhle příběh a vysvětloval ho následujícím způsobem: dokud
Josel nebyl předvolán do úřadu předsedy vlády, Josela ani ve snu nenapadlo, že
jeho odvážný čin zachránil možná celou zemi. Je to podobné tomu, jako když Žid
vykoná micvu – splní přikázání. Může
si také myslet: „Jsem jen obyčejný Žid, moje skutky jsou tak zanedbatelné.
Jaký by mohly mít vliv na tento svět?“ A
to je nesprávné myšlení! Každá židovská služba Hospodinu je v nebi oceněna
a může svět doslova změnit. To, co se v danou chvíli může zdát jako
naprosto bezvýznamné, může být nesmírně důležité pro celý židovský národ – bnej Jisrael.
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire