Je to micva, být ekolo? (4.)

Po roce se vracím k tomuto tématu, abych se podívala, kam jsme se za tu dobu posunuli. Shrnula bych to asi takhle: tři kroky dopředu a dva zpátky :-)

Úklidové prostředky a hygiena obecně
Po počátečním nadšení z ekologikého pracího prostředku ve velkém balení přišlo rozčarování, když jsem zjistila, že tento prací prostředek nezvládne vyprat dětské pleny, Takže jsem přešla na prášek na dětské prádlo, protože funkčnost látkových plen je priorita. Teď jsem začala testovat jeden ekologický prášek v papírové krabici a uvidíme. Ještěže můžu jezdit pro drogerii do Německa, ekologické prací prostředky jsou ve Francii hodně drahé. Na experimenty se "samodomo" pracími prostředky nemám nejmenší chuť, máme hodně tvrdou vody a právě složení vody (zastoupení různých iontů) rozhoduje o tom, jestli mýdlový sliz bude báječně prát a nebo totálně zadělá pračku usazeninami a nevypere nic. Na takové pokusy nemám ani čas ani náladu. Na druhou stranu jsem v podstatě přestala používat aviváž, protože ji nepotřebujeme. Tablety do myčky používáme eko z Německa.
Úplně jsem se přestala malovat, protože mi oči slzí už i z eko řasenky na citlivé oči, tím pádem mi dost ubylo různých kosmetických serepetiček. Přešla jsem na tuhý šampón a zatím jsem s ním spokojená a vypadá to, že i Eli možná časem nahradí svůj oblíbený sprcháč za kostku mýdla.
Bambusový kartáček jsem zatím nezkoušela, nejsem úplně přesvědčená o jeho přínosu. Postupně jsem přestala používat antiperspiranty-ty neekologické obvykle fungují dobře, ale během těhotenství mi došlo, že zrovna tohle na sebe matlat nechci, zvlášť v místech, kde je kůže tenká. Takže jsem vyzkoušela několik eko antiperspirantů (tedy píše deodorantů) a zjistila jsem, že výsledek je často horší, než když na sebe nenapatlám nic. Takže jsem zůstala u toho nic, které je výrazně ekologičtější a levnější, i když ve skříni stále suším zbytek klasického antiperspirantu, pro případy, kdy vím, že budu hodně ve stresu.  A chystám se ušít si triko z merino vlny, které by mělo mnohem méně pohlcovat pachy a vyžadovat tak méně časté praní. Je totiž sakra rozdíl, když se člověk zpotí v polyesteru, v bavlně nebo třeba v tom merinu.
Všechno, co je možné používat v pratelné verzi, máme a používáme. Nejsem teda tak skalní látkařka, abychom používali látkové pleny i na cesty do Čech, přebalování na zadní sedače je dost zážitek sám o sobě, ale pár jich s sebou vždycky bereme, aby si Šmuli provětral zadek a vždycky se těšíme, až po návratu uklidíme zbytek jednorázových plen do skříně a pojedeme zase čistě jen v látkových. A vždycky se hrozně divíme, jak děsně ty jednorázovky smrdí.
I když to na první pohled nevypadá, protože máme ještě spoustu starých plastových lahviček všeho možného, postupně na tom pracujeme a myslím, že časem doiterujeme k systému, který sice nebude zcela bezodpadový, ale rozumně minimalistický.

Jídlo
Tady hlásím velký neúspěch. Kromě toho, že mám samozřejmě málo času na obíhání x obchodů, nejsem s to ocenit fakt, že základní potraviny v biokvalitě jsou v bezobalovém provedení ve Francii téměř dvakrát dražší než v Německu s obalem. Nevím, kde se stala chyba, ale například ovesné vločky bez obalu ve Francii stojí 3 € a v Německu s obalem 1,89 €. Nejsem dost ekologicky uvědomělá na to, abych se nechala takhle ždímat. Navíc jsem v bezobalovém obchodě narazila na potravinové moly a ty si domů tedy přinést nechci. Takže ušité pytlíky leží trochu ladem a čekají na lepší příští a v mezičase se snažím brát velká balení a  preferovat papírové krabice. Stále ale používáme látkové sáčky na zeleninu a ovoce, ty se nám báječně osvědčily a také jsem si ušila sáček na bagetu-několikrát do týdne si v pekařštví kupuji obloženou bagetu (vegetariánskou) protože nemám co k obědu. V pekařství ji připravují vždy přímo pro zákazníka, tak není vůbec žádný problém, aby ji místo do papírového sáčku šoupli do mého látkového. Zpočátku se trochu divili, ale žádné negativní komentáře jsem nezaznamenala. Sáček je z bavlny s PUL zátěrem, nepropustný (takže žádná šťáva z rajčete v kabelce) a snadno pratelný, inspiraci jsem našla u Caramilly. Ušila jsem také obyčejný bavlněný sáček na bagety, se kterými chodíme kupovat chleba k pekaři.
Výborně se nám osvědčilo kupovat strouhaný parmezán přímo v obchodě, kde nám ho naváží do naší krabičky a doma ho pak v té krabičce šoupneme do mrazáku a odebíráme podle potřeby. Je to ekologické a hlavně nesmírně praktické.
Zkusila jsem domácí výrobu jogurtu, ale pořád nemá takovou chuť a strukturu, jakou bych chtěla (a jaká by mohla přesvědčit Eliho k jejich konzumaci), takže to je jedna z věcí, kterou bych chtěla postupně vylepšit. Časem.
Úplně jsem přestala používat jednorázové Alu mísy a vůbec mi nechybí, naopak alobal a potravinová folie jsou u nás pořád, zatím. Na voskované plátno nějak nedošlo.

Hračky, oblečení a tak podobně
Obchodníci dobře vědí, že nezkušení rodiče, toť zlatý důl. U prvního dítěte člověk moc neví, co vlastně doopravdy bude potřebovat a zároveň má silné puzení se připravit na všechny eventuality a předzásobit se spoustou věcí, které ve finále vlastně vůbec nepotřebuje. Zároveň veškeré příbuzenstvo i přátelé chtějí nového človíčka obdarovat. A pak už nestíháte vynášet odpadky...
Získali jsme spoustu prima oblečení od mého bratrance po jeho dvou klucích a Eliho bratrance po jeho dvou holkách a sami jsme koupili jen velmi málo dětského oblečení. Ale dostali jsme ho hromady a vzhledem k tomu, že je Šmuli docela velký a nosí látkové pleny, spoustu toho oblečení nikdy neměl na sobě-dostal třeba krásný komplet na léto ve velikosti 6 měsíců (což měl v létě mít), ale on nosil tuhle velikost už na jaře, kdy nebylo moc teplo...(další problém je, že velikosti dětského oblečení prostě neodpovídají uvedeným centimetrům a měsícům). Něco jsme schovali pro příštího uživatele a něco poslali dál (třeba džíny, kterých dostal víc, než jsem jich kdy já měla, narvala jsem je na něj jednou asi na hodinu a od té doby nikdy až dokud nebude velký). V poslední době jsem na něj taky začala šít, hlavně právě tepláčky, aby se do nich pohodlně vešel i s plínou, ale zrecyklovala jsem už i Eliho svetr a udělala z něj malý pro Šmuliho. Na zimu jsme mu také koupili dvě merino bodýčka, ve kterých mu není zima a když mu přes ně dám triko, aby bodýčko hned neušpinil, tak je stačí prát jednou za dva týdny...právě ta jeho bodýčka mě inspirovala k tomu, ušít si něco podobně měkkého, příjemného a praktického i pro sebe.
Také hračky hlavně dostává a snažím se limitovat množství a preferovat dřevěné hračky nebo třeba látkové (pokud se darující předem zeptá, co bychom chtěli ale většina se ptá, což je super!). Zkušenost ukazuje, že nevíc se mu líbí ty nejjednodušší-jeden čas miloval muchlat pečicí papír, teď ohromně frčí látkové kostky, které ušila moje macecha. Co budeme dělat, až zatouží po gumové figurce nějakého hergotmena nebo po plastové pistoli, netuším, nezbyde než najít nějaký kompromis.
Já na trajdání po obchodech nemám čas ani chuť, to dost pomáhá limitovat nákupy zbytečností, i když s internetem se tomu člověk nikdy nevyhne. Samozřejmě stále kupujeme knihy, bez nich se neobejdeme a rozhodně nemáme v plánu místo nákupů knih chodit jen o knihovny nebo číst ze čtečky (taková svatokráež by Elimu nikdy na mysl nepřišla). Je ale pravda, že se snažíme kupovat s rozmyslem takové knihy, které mají potenciál, že je přečteme víc než jednou.

Tak to je takový souhrn, kam jsme se za ten rok posunuli, do ideálu to má daleko, ale myslím, že i posun hlemýždím tempem je lepší, než vůbec žádný. Uvidíme, co k tomu napíšu za rok...