V naší parašat Vaera se dostáváme k situaci Izraelců,
kdy se to jejich postavení v egyptském otroctví změnilo z blbého na
ještě blbější. Bylo to po prvním jednání Mojžíše a Árona s faraonem.
Jednání nedopadlo dobře. Faraon jim nevyhověl: jakýpak Hospodin, vy
potřebujete jen klid na práci. Ale když už máte roupy, tak vám ještě nějakou
práci přidám – zhruba tak vypadal výsledek toho prvního jednání.
Hospodin mluvil s Mojžíšem a znovu ho ujistil, že slyší sténání
zotročených Izraelců. A vyzval ho, aby jim vyřídil: „Já jsem Hospodin. Vyvedu
vás z egyptské roboty, vysvobodím vás z vašeho otroctví a vykoupím
vás vztaženou paží a velkými soudy. Vezmu si vás za lid a budu vám Bohem.
Poznáte, že já jsem Hospodin, váš Bůh, který vás vyvede z egyptské roboty.
Dovedu vás do země, kterou jsem přísežně slíbil dát Abrahamovi, Izákovi a
Jákobovi. Vám ji dám do vlastnictví. Já jsem Hospodin.“ (Šemot 6,6- 8).
Jak
ale zareagovali Izraelci? Když jim to Mojžíš tlumočil, skoro to vypadalo, že
si zacpávají uši. Můžeme číst, že: „Mojžíš to tak Izraelcům vyhlásil, ale ti
nebyli pro malodušnost a tvrdou otročinu s to Mojžíšovi naslouchat.“ (Šemot 6, 9)
Zdá
se, že pořadí v tomto verši by mělo
být obrácené: tvrdá práce by mohla vést k malodušnosti. Proč ale verš
jako první v pořadí zmiňuje malodušnost? Rabi Jákob Bender vidí
v tomhle úryvku hlubokou lekci: Cesta životem není hladká a umetená, má
mnoho výmolů a boulí, některé větší, jiné malé. Existují lidé, které ohromně
rozruší i ten nejmenší „problém“. Něco se jen vysype, rozlije a oni hned křičí
a nervují sebe i všechny lidi okolo. Když v testu získají 98 %, jsou úplně
vyřízení a naštvaní a nejsou schopni se pak celý den učit – protože očekávali
svých 100 %.
Jejich
„malodušnost“ – to znamená jejich postoj- jim vzal jejich normální, každodenní
život a proměnil ho na „tvrdou otročinu.“ Na druhou stranu zase existují lidé,
kteří snášejí obrovské obtíže nebo dokonce tragédie. A místo toho, že by se
zhroutili pod tou ohromnou zátěží, sáhnou hluboko do nádrže své víry a svými zkušenostmi
rostou. Rabín Bender pokračoval: Pokud
se díváte na život postojem „kocer ruach“
– malodušnosti, pak všechno, co děláte, bude „avoda kaša“ – těžká práce. Pokud se necháte osobními potížemi
přemoci, pak je všechno neuvěřitelně těžké. Jestli se to tak stane nebo ne,
záleží jen na nás.
To je
taková ideální situace, když si to všechno uvědomíme a zařídíme se podle toho.
Žádný z nás ale není takový ten kedluben typu gigant, aby měl nekonečné
zásoby víry pro každý případ. Znáte ty příběhy, kdy se rodiče starají o
nevyléčitelně nemocné, nebo postižené děti, jindy zase třeba děti nebo životní
partneři pečují o své „ležáky“- blízké, kteří už z postele nevyskočí. Je
úžasné, že mezi takovými lidmi neuvidíte moc takových, kteří by svoje skutky
milosrdenství – gmilut chasadim
označovali jako avoda kaša. Spíš nám jsou inspirací a trochu
se před nimi i zastydíme za svoji
malodušnost. Ale ani oni nejsou nezničitelní roboti, potřebují si taky oddechnout, nabrat novou energii a víru. Proto se
potřebujeme navzájem podpírat, každý může pomoci a každý tu pomoc někdy může potřebovat. Tak abychom se jako Izraelci tenkrát nenechali zdeptat, abychom slyšeli dobře, co Mojžíš
vyřizuje: „ Já jsem Hospodin. Vyvedu vás… vysvobodím vás… a vykoupím vás.“
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire