Micva o ktere se nemluvi

Už dlouho jsem nenapsala nějaký článek o problémech halachy a tak se tentokrát podíváme na zoubek jedné micvě, o které se obvykle mlčí. Existuje něco jako "svatá trojice" halachot, které když dodržujete tak, jak halacha žádá, tak jste považováni za ortodoxního žida-kašrut, šabat a tohorat hamišpacha. A o té bude řeč dneska.
Na úvod jen vysvětlení, proč jsem to nazvala micvou, o které se nemluví-tohorat hamišpacha (zákony rodinné čistoty, dříve se používal spíš termín hilchot nidda, zákony o ženě, která je nidda), tedy zákony, které se točí kolem zákazu styku během menstruace a během 7 dnů po ní, nejsou něco, co byste diskutovali na potkání. V ortodoxii diskusi i mezi přáteli brání cnijut (zdrženlivost, cudnost) a mezi konzervativními a reformními židy nejsou tyto zákony příliš populární (ačkoliv konzervativní hnutí je nikdy nezrušilo a nezruší). Takže z ortodoxní strany se vám dostanou jen "propagační" informace o tom, jak je tato micva báječným darem pro spokojený manželský život a z těch nevíce liberálních proudů něco o urážce ženy, která je považována za nečistou. Hlavní problém ale je, že v ortodoxii se snoubenci (tedy hlavně žena) učí tyto micvot až před svatbou a progresivní židé často končí své židovské vzdělání po bar nebo bat micva. A tohle opravdu nejsou věci, které probíráte s třináctiletými puberťáky...
Pro ty, co jsou jako já-ani ortodoxní ani příliš liberální, je zlatou studnicí informací (v angličtině, samozřejmě) rabbi Miriam Berkowitz, která napsala knihu a tešuvu pro Rabbinical assembly (hlavní orgán konzervativního judaismu, který vydává halachická rozhodnutí, další alternativní tešuvot na toto téma, schválené Rabbinical Assembly jsou od rabbi Grossmanové a rabbiho Reisnera). Z moderně-ortodoxního soudku pak doporučuji web institutu Nishmat, který školí joacot halacha (poradkyně v otázkách halachy, konečně si někdo uvědomil, že některé věci ženy raději diskutují s jinými ženami...). Liberální židé naopak začali rozvíjet "kreativní" využití mikve jako přechodového rituálu, pro radostné i traumatické okamžiky-před svatbou ale i po rozvodu, po porodu i po potratu nebo jako příprava na cyklus umělého oplodnění, po uzdravení z těžké nemoci...tedy nikoliv nutně ve spojení se zákony tohorat hamišpacha, byť toto použití samozřejmě není vyloučeno.

Takže k té čistotě-z rituálního hlediska jsme nečistí všichni, neb neexistuje Chrám a popel z červené krávy. To jen tak na okraj, aby bylo jasné, že nemluvím o nějaké fyzické nečistotě nebo morálním poklesku. Důvod, proč po zboření Chrámu ze všech rituálních nečistot, které byly předepsány, zůstala jen nidda je jednoduchý. O rituální nečistotě (tuma) menstruující ženy hovoří několik veršů (překlady jsou z Bible21).

Lev. 15:19 Trpí-li žena výtokem krve z těla, bude kvůli svému krvácení oddělena po sedm dní. Každý, kdo se jí dotkne, bude nečistý až do večera. 

Lev. 18:19 Nesmíš pohlavně obcovat se ženou během nečistoty jejího krvácení.

Lev. 20:18 Kdokoli by spal se ženou při jejím krvácení a obcoval by s ní, takový obnažil její krvácení a ona to dovolila. Oba ať jsou vyvrženi ze svého lidu. 

Je zřejmé, že pokud by v Tóře byl jen verš 15:19, po zboření Chrámu by dodržování tohorat hamišpacha ztratilo smysl. Ale proto, že existují i ty další verše, bylo potřeba se s tímto tématem vyrovnat a výsledkem jsou dnešní zákony, které jsou směsí biblických příkazů a zákazů, talmudické interpretace, rabínských plotů kolem Tóry, chumrot (striktních výkladů), osobní piety některých rabínů, které se staly obecnou normou a lidových zvyků. Vznikl systém, který je pro mnoho židů jen těžko akceptovatelný jako celek a příliš komplikovaný. 
Proto také konzervativní hnutí přišlo se svými tešuvot, aby oddělili podstatné od méně důležitého-biblické požadavky, základní rabínské požadavky a "nadstavbu".
Podle Tóry (viz výše) je žena nečistá od začátku periody 7 dní, pak jde do mikve a je znovu čistá (t.j. mohla do Chrámu a s manželem se mohli vrátit k radovánkám). Protože ale Tóra diskutuje i problém krvácení mimo pravidelný cyklus (Lev. 15:25-30), který žádá čekat 7 dní po skončení krvácení a pak teprve jít do mikve a celý systém byl příliš složitý, Talmud (respektive židovské ženy citovány Rabi Zeirou, Nidda 66a) přišel se zjednodušením, kdy se počítá 7 "čistých" dní po jakémkoliv krvácení (z dělohy). Během této doby je zakázáno, aby se pár věnoval manželským radovánkám a činnostem, které by v tyto radovánky mohly vyústit. Tomu se říká "harchakot" (oddálení) a je to jeden z důvodů nízké popularity této micvy. Harchakot nám během staletí poněkud nabobtnaly a kumulovaly se, místo toho, aby se "jen" přizpůsobily aktuálnímu společenskému úzu. Dnes asi málokoho nějak extra vzruší, když mu manžela podá klíčky od auta nebo ustele postel (i když mezi charedim, kteří harchakot dodržují do puntíku, to tak možná funguje?). Je mnoho párů, pro které fakt, že spolu spí v jedné posteli neznamená, že k něčemu musí dojít a mít dvě postele, aby pár spal odděleně během nečistých dnů, představuje jen zbytečnou zátěž. Každý pár by si měl najít svůj "level", kdy harchakot budou plnit svůj účel, který bezpochyby mají, a zároveň nebudou narušovat vztah a běžný provoz. Koneckonců do toho, jak pár harchakot a tohorat hamišpacha celkově dodržuje, nikomu nic není, je to jen mezi mužem, ženou a Nejvyšším.

Druhým důvodem, proč tohorat hamišpacha není zrovna nejpopulárnější micva, je ryze praktický-potřebujete k němu mikve. Tedy, jako mikve lze použít i moře, někdy i řeku nebo jezero (ale ne vždy, je to otázka, zda voda pochází z pramene nbo dešťové vody, je to komplikovaná halacha), ale ponor by měl proběhnout po západu slunce, neměl by vás u toho nikdo očumovat...před ženami, které bydlí daleko od mikve a přesto dodržují tohorat hamišpacha, hluboce smekám. Ale i když máte v docházkové/dojezdové vzdálenosti mikve, je potřeba tam v ten konkrétní den, respektive večer dojít-v zimě to je třeba v pět odpoledne, v létě v jedenát v noci, máte-li jedno nebo víc malých dětí, musíte vymyslet, jak to zorganizovat (odměnou vám bude možnost se válet půl hodiny ve vaně s horkou vodou, aniž by vás kdokoliv vyrušoval, tedy za předpokladu, že mikve nabízí k přípravě na ponor i vanu a ne jen sprchu). Některým ženám navíc nemusí vyhovovat, že na ponor dohlíží balanit (lázeňská), která ještě před ponorem zkontroluje, že provedly přípravu správně (míra kontroly závisí na dotyčné balanit a na zvyklostech obce, která mikve provozuje, standard je kontrola zad, zda na nich nejsou vlasy uvolněné při rozčesávání a plosek nohou, tedy míst, kam si samy moc nevidíme). Jakékoliv překážky (chacicot), které by bránili kontaktu vody s tělem totiž zneplatňují ponor. A překážkou je třeba lak na nehty, náušnice, neodrbané paty...nicméně hlavním úkolem balanit je dohlédnout, že se žena ponořila celá, od palce na noze až po konečky vlasů.

A v neposlední řadě tady je také problém bedikot, tedy jakým způsobem žena ověřuje, že už přestala krvácet a může začít počítat 7 čistých dnů. V ortodoxii se v případě pochyb, zda "už" nebo "ještě ne" má žena obrátit s radou na rabína, což v reálu znamená mu přinést ukázat spodní prádlo (respektive požádat manžela, aby s tím kusem prádla zašel za rabínem...uf)...proto moderní ortodoxie přišla s výše zmíněnými joacot halacha i mobilními aplikacemi, které sice z přísně halachického pohledu nemají žádnou autoritu, ale dávají ženě možnost získat informace i jinak. Protože rabínovou odpovědí na otázku se musíme řídit, jen když jsme mu tu otázku nejdříve položili, že... Konzervativní rabíni v tomto směru odmítli poskytovat komzultace a řekli, že v případě pochybností se má žena obrátit na svého gynekologa, který je v těchto otázkách kvalifikovanější.

Když to shrnu, tohorat hamišpacha je micva komplikovaná, která vyžaduje docela solidní motivaci, znalosti a technické zázemí. Pro ženy, které se potýkají s neplodností nebo mají problematický vztah ke svému tělu, může nad dobrým pocitem ze splnění micvy převážit frustrace a odpor. Harchakot mohou, ale nemusí, mít pozitivní vliv na manželský život. Asi málokterá touží diskutovat skvrny na spodním prádle s chlapem. A takhle by se dalo pokračovat dál. Klíčem k těto micvě je studium, které párům umožní se informovaně rozhodnout zda a jak...a ta zásadní část micvy, která leží na ženě, tak zůstane čistě ženskou záležitostí, ve která bude žena sama sobě autoritou s možností obrátit se pro radu na jinou ženu a rabína-chlapa z toho úplně vynechat. Takto může být tato micva příjemnější pro stávající uživatelky mikvaot a povzbudit ty, kdo zatím tuhle micvu brali jako něco "jen pro ortodoxní", aby se začali více zajímat a třeba i vyzkoušeli.

P.S. divadelní hru Hadar Galron "Mikve" jsem bohužel neviděla (i když bych moc ráda), informace čerpám z výše uvedených zdrojů, vlastních zkušeností a pár dalšíh webů (pro realistický pohled doporučuji třeba tento blog)

P.S.S. mluvím pouze o mikve pro ženy, muži nemají povinnost do mikve chodit a ti, kteří tak činí (hlavně chasidim, ale i ostatní, třeba před Jom kipur) neříkají při ponoru požehnání. A neabsolvují také dlouhé přípravy spojené s důkladným drhnutím celého těla. Takže žádné válení ve vaně!

P.S.S.S. mikve se nedá rituálně znečistit tím, že by se do ní ponořil někdo, kdo by se podle halachy ponořit neměl. I kdyby se do ní ponořila menstruující žena, na mikve to nemá žádný vliv, jen ta žena nebude očištěna, to je vše. Kdokoliv další ji může použít. Rituálně znečistit ji může leda balanit, pokud nedodrží správně postup vypouštění, čistění a napouštění. Je to jako se svitkem Tóry, ten také neabsorbuje rituální nečistotu.