V dnešní paraše si můžeme
přečíst tento příkaz: „V den odpočinku nerozděláte oheň v žádném svém
obydlí.“ (Šemot 35,3) Kromě toho doslovného významu verše existuje i jeden,
který říká, že ten „oheň“ v tomto verši ukazuje na oheň machloket (= sporu). A machloket je často destruktivní, tím
spíše o šábesu, kdy je v rozporu s jeho podstatou- svatostí a
potěšením. Chofec Chajim píše: „Zohar a
kabalisté mimořádným způsobem varují před jakýmkoli sporem o šabatu,a, Bože
chraň, zvláště mezi manželem a
manželkou.“
Mišna Berura 262,9. Gemara (Sota 17a)
cituje učení rabína Akivy, že když manžel a manželka spolu přebývají
v harmonii, Šechina (Boží Přítomnost) přebývá s nimi. Raši tomu poznamenává, že slova „iš“ (alef, jod, šin)= muž, a „iša“ (alef, šin, hej)= žena, mají
stejná písmena, s výjimkou písmene „jod“
ve slově iš a „hej“ ve slově iša. Tato
dvě písmena tvoří J-h, Jméno Boží a
to je narážka na přítomnost Šechiny v harmonické domácnosti. Když ale mezi
manželem a manželkou existuje konflikt, Šechina odejde a zůstane jen „eš“ (alef, šin)= čili oheň, machloket.
Rabín
Moše Soloveitchik z Curychu byl
jednou z největších osobností Tóry naší doby. Měl ale nejenom ty rozsáhlé
znalosti, ale i moudrost, pokoru a srdce na správném místě. Proto za ním
přicházely i manželské páry, které se potýkaly se „šalom bajit“- tou správnou harmonií ve svém vztahu, ve svém domě.
Přišel za ním i jeden konkrétní pár s určitým problémem, a žádný
z nich nechtěl ustoupit ani o píď. Rabín Moše začal svou řeč zdánlivě
matoucí poznámkou Rašiho:
Tóra
uvádí, že jméno „Jisrael“, které bylo po jeho boji s andělem Ezaua uděleno
Jákobovi, naznačuje jeho vítězství nad božským (tj. andělem) a lidmi. Čteme
v Berešit 32,29: „Jako kníže
jsi zápasil s Bohem i s lidmi a obstáls.“ A Raši uvádí, že těmi
lidmi, nad nimiž Jákob zvítězil, byli Lában a Ezau. Rabi Moše se zeptal: Jákob
skutečně zvítězil nad Lábanem, kterému se nepodařilo mu ublížit, ani ho
připravit o bohatství. Ale mohlo být Jákobovo setkání s Ezauem nazváno
vítězstvím? Co to bylo za triumf,
když ho uklidňoval ohromnými dary a před Ezauem se sedmkrát poklonil? Nebyla
to spíš známka podřízenosti než vítězství? Tohle má být triumf?
Rabi
Moše to vysvětlil na příkladu letního
táborové setkání mládeže. Tam se
na konci pobytu účastníci rozdělí do několika soupeřících skupin, které spolu
bojují v různých disciplínách. A rabi Moše vysvětloval dál: Existují dva
přístupy vedoucích, které se dají v těch soubojích použít: Ten první se
snaží zajistit, aby podávali dobré výkony, aby všichni měli např. skvělý čas,
aby ale taky v týmu existovala jednota, aby spolupracovali a navzájem se
podporovali. Takový přístup zajišťuje, aby lidé nebyli pochváleni jen za výkon,
ale i za snahu a nikdo by se tam neměl cítit špatně kvůli svému selhání.
S takovým přístupem ovšem tým svoje vítězství ztrácí.
A pak
je druhý přístup, kdy velitel zaujme takové nekompromisní zaměření: vítězství,
nebo nic! A tak vede i své svěřence - má na ostatní nepřiměřené požadavky,
uráží je za každou chybu a vede své lidi k tomu, aby při souboji
s druhým týmem nebrali žádné ohledy. I když tenhle druhý tým nejspíš
vyhraje, jsou ve skutečnosti těmi poraženými. Cílem hry – a svým způsobem i
života - je totiž získat přátele a prožít skvělý, inspirativní a
nezapomenutelný, společný čas. Negativita působí pravý opak.
Rabi
Soloveitchik řekl: Máme mylnou
představu o skutečném významu „nicachon“-
vítězství. Abychom byli vítězi, nemusíme být nutně prohlášeni za vítěze,
s nosem zdviženým nahoru a s medailí na krku. Vítězství znamená
dosáhnout vlastních cílů. Náš praotec Jákob měl jasně definované cíle. Chtěl
svůj život zasvětit službě Hospodinu, být daleko od zlých vlivů a chtěl, aby
jeho potomci byli hodni vytvořit generace, které se stanou Hospodinovým lidem
vyvoleným a obdrží Tóru. K dosažení tohoto cíle bylo nutné, aby Ezaua
uklidnil a pak se od něj trvale distancoval. To předvádění darů Ezauovi a
uklánění se před ním bylo malou cenou, kterou musel zaplatit, aby dosáhl těchto
vznešených cílů. Tím, že toho reálně dosáhl, Jákob ve skutečnosti zvítězil.
Rabín
Moše řekl mladému páru, který měl potíže se šalom
bajit: Cílem každého manžela a manželky je udělat z jejich domu
místo, kde bude přebývat Šechina. Aby k tomu mohlo dojít, musí tam
existovat „šalom bajit.“ A uzavřel to
tak: ten, kdo je „mevater“ (ten,
kdo ustoupí), a tím vyřeší spor, ten je skutečným vítězem.
A na
závěr vtípek od jednoho našeho člena, opravdu zkušeného ženáče: Otec dává poslední rady do manželství synovi, těsně před jeho svatbou: „Synu, uvědom si, co chceš – jestli mít pravdu, nebo šalom bajit!“
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire