Židovská výchova a Nevýchova

Před nedávnem jsem na webu při hledání střihů pro děti narazila na blogerku, která kromě blogu o šití provozuje také blog o křesťanské výchově. Nebojte se, nechystám se měnit vyznání, jen mě občas baví si přečíst, jak některé věci vidí jinde. A tady autorka publikovala velmi zajímavý článek Nevýchova vs. křesťanská výchova. Tak mě napadlo se na to podívat i z židovského úhlu pohledu. Bude to trochu chucpe, protože Nevýchovu znám jen z jejich volně dostupných videí a dalších materiálů, ale placený kurz jsem neabsolvovala (možná na to někdy dojde) a mám jen jedno dítě, kterému je čerstvě rok, takže zatím žádné výchovné problémy nenastaly.
Nevýchova je poněkud provokativní název pro výchovu založenou na partnerské komunikaci s dítětem, ne na tom, že ho necháte růst jako dříví v lese a ono to nějak dopadne, nebo že mu ve všem ustoupíte. Základem nevýchovy je snaha pochopit, proč se dítě chová tak, jak se chová, porozumět jeho potřebám a pomoct mu je pojmenovat, a zároveň znát svoje vlastní potřeby a limity a pak najít řešení situací, které bud vyhovovat oběma. Rodič není autoritou, kterou je nutné na slovo poslouchat, jinak dítě "zlobí", ale partnerem a vzorem. Je to výchova, která vyžaduje docela solidní introspekci ze strany rodičů, Nevýchova zdůrazňuje fakt, že děti kopírují to, co děláme, můžeme jim třeba stokrát říkat, že na červenou se nepřechází, ale pokud to sami budeme dělat, tak naše slova nic moc neznamenají, jen podkopáváme svou vlastní důvěryhodnost. Nebo z židovského soudku-budu-li dítěti vysvětlovat, že musí jíst košer a pak si před ním dám u stánku párek v rohlíku, dítě se mi na moje řeči vykašle. Rabíni správně říkají, že chceš-li, aby tvé děti studovaly Tóru, studuj Tóru sám. Tenhle koncept tedy není něco, co tu nikdy nebylo, jen je to o dost těžší, než klasická autoritativní výchova (ať už s fyzickými tresty nebo bez nich) nebo volná výchova bez pravidel.  Cílem Nevýchovy je člověk, který zná své potřeby, umí je druhému sdělit, umí chápat potřeby druhých a umí s druhým najít oboustaně výhodné nebo alespoň oboustraně přijatelné řešení. Těžké je to hlavně v tom, že naprostá většina dnešních rodičů byla vychována autoritativně a tyhle vzorce v nás jsou a když je člověk unavený a vystresovaný, i když nechce, chová se podle těchto vzorců. Naučit je jiných způsobům reakce v krizových situacích vyžaduje dost času a úsilí. Na druhou stranu, naučit se partnersky komunikovat s dítětem, tedy někým slabším a v závislém postavení nás naučí partnersky, rovnoprávně komunikovat i s kýmoliv dalším. Je to vlastně velmi doslovná aplikace refrěnu naší Tóry: "pamatuj, žes byl otrokem v Micrajim", tedy pamatuj si, jaké to je být v postavení někoho, kdo má držet hubu a šoupat nohama. A nedělej to nikomu dalšímu, ani svým dětem.

V židovské tradici není dítě poskvrněno dědičným hříchem, jako v křesťanské tradici (moc o tomhle konceptu nevím, koho to zajímá, musí googlit), ale není to také žádný čistý andílek, protože člověk má od mládí sklon ke špatnosti (Gen 8:21). Dítě ovšem není za svá přestoupení zopovědné až do věku bar/bat micva, do té doby nesou vinu jeho rodiče (proto ta báječná formulka, kterou o bar/bat micva pronáší rodiče, kdy děkují Nejvyššímu, že je zprostil odpovědnosti za jejich syna/dceru). Ideálem je vychovat dítě k Tóře, chupě a dobrým skutkům, tedy tak aby Tóru studovalo, žilo a jednou předalo svým vlastním dětem. Studium Tóry vyžaduje schopnost přemýšlet a nebát se zeptat. Schopnost položit otázku souvisí se sebevědomím ("nebudu za hlupáka?") a s přístupem učitele nebo rodiče, kteří svou odpovědí ovlivní to, zda se dítě příště zase zeptá. Aplikace Tóry a přijetí tradice zase závisí na tom, jak tradici žijí rodiče-je pro ně šabat skutečnou radostí, nebo čas, kdy odpočítávají minuty, než se zase vrhnou na mobilní telefon? Jakou roli má židovství v jejich životě? A je potřeba mít na paměti, že součástí tradice je i rozchod s názory rodičů-Abraham začal svou cestu židovského praotce tím, že odešel ze své země, svého města a otcovského domu. Je tedy potřeba počítat s tím, že každý ben Avraham se jednoho dne sebere a něco z toho, co ho učili rodiče odmítne. Ale jak píše rabínka Delphine Horveilleur ve své knize, která byla už přeložena i do češtiny, tradice musí být v každé generaci obnovena, aby mohla být stále živá. Ledor vador. Je ale jisté, že střet s rodičovským pojetím tradice bude jinak vypadat v případě, kdy se rodiče snažili nacpat svým dětem židovství pod tlakem, nebo tam, kde rodiče tradicí prostě žili, šli příkladem a s případně revoltujícím puberťákem našli kompromis přijatelný pro všechny.
Z výše uvedeného je zřejmé, že jsem přesvědčená, že základní principy Nevýchovy jsou naprosto kompatibilní s židovskou výchovou. Některé myšlenkové proudy v tomto směru výchovy, nejsou v souladu s židovskou tradicí (jako třeba ta o čistém, vševědoucím dítěti), ale našich 3500 let zkušeností s interpretací textu a tradice nám dává spoustu nástrojů, jak se s takovými detaily vyrovnat. Navic, jak jsem psala výše, rabíni, kteří učí, že chceš-li, aby  Tvé děti studovaly Tóru, studuj ji sám, mají k Nevýchově vlastně dost blízko.