Ve Francii máme od úterního poledne podobnou karanténu jako v Itálii a ve Španělsku-je povoleno vycházet pouze na nutné nákupy (ostatně, jakékoliv obchody kromě potravin, tabáku a lékáren jsou zavřené), k lékaři nebo do práce a eventuálně ještě na krátkou procházku v okolí bydliště, ale pouze samostatně nebo jako doprovod malého dítěte (člověk si tedy může jít třeba zaběhat, ale sám, nebo vyvenčit psa nebo na chvíli vyjít na vzduch s dítětem, když už se to doma nedá vydržet-ale pouze jeden z rodičů). Na všechny tyto aktivity je ovšem nutné mít vlastnoručně podepsané čestné prohlášení, za jakým účelem jdeme ven a do práce to chce i papír od zaměstnavatele. Lidé ovšem mají tendenci zneužívat možnost vyjít ven a je velmi pravděpodobné, že vláda v tomto týdnu ještě utáhne šrouby, zatím jen zvýšili pokuty za vycházení bez čestného prohlášení a shlukování se. Vzhledem k tomu, jak čísla nakažených a mrtvých ve Francii rostou, vypadá to, že jsme cca 11 dní pozadu za Itálií. Zvlášť tady v Alsasku je situace vážná a nemocných opravdu hodně. My jsme zatím byli se Šmulim akorát na dvoře našeho domu a v obchodě nakoupit, ušila jsem nám roušky a snažíme se naprosto respektovat všechna nařízení. Že je ve Francii situace vážná dokládá i dnešní nařízení štrasburského dajana (rabínského soudce) pro celou Francii, kde výslovně zakazuje všem židů modlitbu v minjanu, ať už soukromém nebo veřejném (výjimkou by asi byl leda ten minjan, co jsem sdílela na facebookové stránce Židovské vtipy, kde se na pařížském sídlišti každý modlí a huláká ze svého balkónu) a také návštěvu mikve pro ženy (muzům byla zakázána už minulý týden). Kdo ví něco o zákonech tohorat hamišpacha chápe, co to znamená...
Minulý týden jsme ještě neměli moc zaběhnutý režim, Eli už pracoval z domu, ale já se k tomu moc nedostala, ale protože to vypadá, že doma budeme ještě minimálně 3-5 týdnů, kdo ví jestli ne déle, je potřeba, abychom nastolili pevný řád, kdo kdy pracuje a nebo se stará o Šmuliho. Židovství má tu výhodu, že člověku neumožní se "ztratit v čase", každý týden je tu šabat, kdy nepoužíváme počítač, telefon a tak dále a je to tedy den, který je odlišný od ostatních i za současných podmínek, kdy všechno vybízí k tomu, aby celý týden byl jedna dlouhá neděle.
Na druhou stranu, pro mě má tahle karanténa několik velkých výhod-konečně můžu trávit celý den se Šmulim, jako kdybych byla na rodičovské, a pozorovat, jak se vyvíjí. A že se teď neskutečně vyvíjí, protože napnul všechny síly k tomu, aby se naučil chodit (a nepochybuju, že do konce karantény se mu to povede) a pomalu se učí mluvit. Na druhou stranu, být s malým dítětem neustále mezi čtyřmi stěnami a nemoct jít ven, do parku, na houpačku, na písek...je dost náročné a určitě přijde moment, kdy už nám dojdou s Elim všechny nápady na nové hry (knížky, které Šmuli miluje a chce je číst stále dokola milionkrát za den už nám začínají lézt krkem). Také mám spoustu času na pesachový úklid a přípravu.
Také jem se rozhodla využít čas k tomu, abych zase trochu obnovila svojí modlitební kázeň. Minulý týden došlo opět na talit a tefilin (Šmuli umí říct a správně použít slovo "cicit" :-) ), mám v plánu zase začít odříkávat všechny tři denní modlitby a dneska ráno jsem se připojila k modlitbě masorti rabína Ješaji Dalsace, našeho oblíbeného rabína, který vysílá každý den kromě šabatu v 8h30 na Youtube. Dneska Šmuliho hlídal Eli, od zítřka mi u toho bude Prďolka asistovat a bude to trochu rock´n roll, ale snad to zvládneme.
A snad se mi podaří sem napsat i nějaký normální "nezavirovaný" článek.
Tak všichni zůstaňte doma, sledujte na internetu všechny možné i nemožné kurzy týkající se judaismu nebo i bohoslužby a zůstaňte zdrávi!
Šavua tov!
P.S. skororabín David Maxa udělal v pátek první internetový kabalat šabat a pak i havdalu. Ačkoliv my s Elim o šabatu počítač ani internet nepoužíváme, myslíme si, že všehcny tyto iniciativy jsou výborné a pro ty, kdo dosud znali kiduš jen ze synagogy, je to výborná příležitost se ho naučit dělat doma. Gam zu le-tova (I toto je k dobrému)!
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire