Tento týden čteme parašu Vajikra, první parašu stejnojmenné knihy, třetí knihy Mojžíšovy-Leviticu. Leviticus je také nazýván "Torat kohanim", Tóra kohenů-kněží, protože pojednává o předpisech obětní bohoslužby v Miškanu, stanu setkávání, přenosné svatyně Hebrejců v poušti a následně v Jeruzalémském Chrámu, který byl zbudován právě podle Miškanu. Paraša Vajikra vypočítává jednotlivé druhy obětí, které byly přinášeny při různých příležitostech. Prostřednictvím tohoto popisu objevujeme, jak zásadní roli měl obětní kult a místo, kde se odehrával-Miškan a později Chrám, v náboženském životě Bnej Jisrael.
Dnes už je pro nás obtížné si představit, jaký tento "chrámocentrický" judaismus byl. Kolem Chrámu se točil veškerý židovský život a to nejen v Izraeli, ale i v diaspoře, která v té době již existovala a která posílala příspěvky, oběti a zejména povinný půl-šekel, který každý žid musel každoročně platit.
Jestliže byl Chrám centrem židovského života, jeho zničení Římany v roce 70 našeho letopočtu byla ohromná katastofa pro všechny židy a jen díky ohromné odvaze a inteligenci našich moudrých bylo možné zachovat židovskou kontinuitu, zejména díky postupné redakci Talmudu, kdy modlitba a studium se staly náhradami obětí. "Chrámocentrické" židovství bylo nahrazeno rabínským judaismem v jehož pokračování dnes žijeme a na jehož rozvoji se podílíme. Po zničení Chrámu se každý židovský domov stal "mikdaš meat" miniaturním Chrámem. Téměř 2000 let je židovská identita předávána dál z generace na generaci jen díky rodinnému kruhu a synagoze.
V této době povinné všeobecné karantény nejsou synagogy dočasně dostupné a tak je dobré si připomenout tento přechod z Jeruzalémského Chrámu do každé židovské domácnosti, která je dnes tím miniaturním Chrámem, jako by naše domy a byty představovaly zlomky Chrámu. A zejména v intimitě našich domovů, které jsou místem reality všedního dne, je nám žít naše židovství s jeho rituály a také ho předávat další generaci.
Nechť tedy prožijeme klidný šabat a nechť se nemocní uzdraví s pomocí lékařů a veškerého zdravotnického personálu, kterému patří naše uznání a vděčost.
Šabat šalom!
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire