Avi: Parašat Noach (Berešit 6:9 – 11:32)

Parašat Noach vypráví všem, i těm, kdo Tóru nebo Bibli nikdy nevzali do ruky, opravdu hodně známý příběh. Noe je Pánem Bohem vyzván ke stavbě archy, ve které se má on se svojí rodinou a také zástupci zvířat zachránit před ničivou potopou. Ta dřevěná archa je terčem všech možných kreslených vtipů, určitě si sami na některý vzpomenete. Například: jak se Noe rozlobeně kouká přes palubu na dvojici datlů, kteří svěřepě tlučou svými zobáky do boku archy, která už se houpe na rozbouřených vodách, a dělají v ní díry. Nebo: jak do archy dopravují bobry- svázané ve svěrací kazajce a přes jejich tlamičky jsou připevněné kryty jako ve filmu Mlčení jehňátek. Ono je to všechno tak mile vtipné, že nám snadno může ujít podstata příběhu.

A ta zní: Proč byl u všech všudy ze všech lidí na světě vybraný právě Noe? To už opravdu nikdo jiný, lepší, nebo přinejmenším stejně dobrý jako on, opravdu nebyl? A copak být synem spravedlivého samo o sobě fakticky zaručuje nějakou ctnost? Vždyť si můžeme připomenout příběh, který následoval po potopě. Vypráví se v něm, že se Noe opil a usnul nahý ve svém stanu. Do něj vstoupil jeho syn Chám, otec Kenaanův, a šel to hned s gustem vyslepičit svým bratrům, Šémovi a Jefetovi. Ti zachovali synovskou úctu a s odvrácenou tváří šli, a otce zakryli. Po vystřízlivění Noe svého syna Cháma proklel. Tak. Takže tato rodina pro nás má být vzorem morálky?

Co říká Tora? Podle ní byl Noe „muž spravedlivý, bezúhonný ve svém pokolení“ (Berešit 6,9). Existují dvě interpretace tohoto verše. Běžně se má za to, že tento výrok a to, že si Bůh Noeho vybral, znamená jediné - je to dostatečný důkaz o Noemově dokonalé spravedlnosti. Raši se ale zamýšlí nad tím, že když Tóra dodává k tomu výroku ještě omezující vysvětlení „ve svém pokolení“, tak to klidně mohlo být tak, že Noe mohl být považován za spravedlivého pouze díky té obecné zkaženosti vůkol. Že kdyby žil v době Abraháma, nijak by nevyčníval, nebudil by pozornost jako něco zvláštního. Takže, jinými slovy, nemusí nás zrovna překvapovat nebo pobuřovat ty nechutné poklesky Noeho a jeho syna Cháma, ale mělo by nás vyděsit pomyšlení, že když byli vybráni takoví, jak asi vypadal zbytek?

A to víme dost přesně z následujících veršů: „země však byla před Bohem zkažená a plná násilí. Bůh pohleděl na zemi; byla zcela zkažená, protože všechno tvorstvo pokazilo na zemi svou cestu“ (Berešit 6,11-12). Tóra popisuje jistý logický vývoj zla: nejdříve lidé hřešili skrytě, takže jejich hříchy viděl pouze Bůh. A když zjistili, že je za ty skryté hříchy nepotkal trest, začali hřešit i veřejně. Jeden z midrašů uvádí, že se všeobecně šířila drobná krádež, kterou už nikdo ani netrestal. Rabín Samson Hirsch, významný učenec 19. století, se zamýšlel nad tím, že takový otevřeně tolerovaný přestupek, i když drobný, je zvlášť škodlivý, protože ničí jak svědomí, tak i víru v právo. Je známý příklad z New Yorku. Tam už se nad takovým stavem nikdo nepozastavoval a ve skutečnosti už panovalo přesvědčení, že se s tou realitou „drobné kriminality“ nedá nic dělat. A pak do své funkce nastoupil nový starosta, který se s tím nehodlal smířit. Začal právě od těch „malých“ věcí. Netolerovalo se pak ani odhození papírku na zem. Výsledkem bylo neuvěřitelné snížení kriminality o desítky procent. Možná je v této souvislosti dobrá i úvaha o micvot, jak jsou všechny stejně důležité a stejně významně ovlivňují nás samotné i naše okolí. O době Noemově platí, že v Božích očích byla zkažená celá země. Kniha Zohar učí, že pro Boha je člověk centrem stvořeného světa a právě on tvoří jeho podstatu. No, je to ohromná pocta, stejně jako ohromná zodpovědnost.

To je tedy to pozadí, na kterém vystupuje Noe a jeví se jako člověk spravedlivý. Zasloužil si tedy takové ocenění? Čteme o něm v prvním verši naší paraši: „Toto je rodopis Noeho: Noe byl muž spravedlivý, bezúhonný ve svém pokolení. Noe chodil s Bohem. A Noe zplodil tři syny…“ ( Berešit 6,9 -10). Potomstvem spravedlivého, jak říká Raši, jsou jeho dobré skutky, protože ty po něm zůstanou. Tam, kde jiní hřešili, skrytě i veřejně, byl Noe poctivý. Nikdy se nedozvíme, co to doopravdy znamenalo. Možná, že byl jen o něco málo lepší, než bylo v té době běžné a možná to od něj ani nevyžadovalo žádné zvláštní morální hrdinství. Ale ani nám se ale nechce příliš vystupovat z řady, být pro ostatní tím vysmívaným „svatouškem“ . Ale přece právě tenhle rozdíl, takhle nastavená laťka, byla tím podstaným, co zachránilo jeho i jeho rodinu a všechna ta zvířata.

Na nás záleží, jestli budeme chtít být jiní, jesli se dobrovolně necháme omezit přikázáními, i když tak třeba budeme ostatním připadat směšní. Víme, že nejsme dokonalí, podle Rašiho nebyl dokonalý ani Noe, asi by si ho v době Abrahámově opravdu nikdo ani nepovšimnul. Jenže: nebýt Noeho, nikdy by v dalších generacích nepovstal ani Abrahám…