Výchova dítek ve Francii (1.)

Už jsem se zmínila, že  Elim čekáme našeho prvního potomka a tak mi to nedá, abych se nepodělila o některé zážitky a postřehy z Francie, které nebudou vždy nutně spojené s židovskou tématikou. Nemám ovšem v plánu transformovat blog na další mateřský blog, kterých je spousta. Navíc mateřský blog jaksi z podstaty vyžaduje, aby žena psala o tom, co a jak s dítětem prožívá, což se provozuje o dost lépe, je-li s ním doma. A tady začíná první háček. Ve Francii trvá mateřská dovolená 16 týdnů, během kterých žena pobírá svůj plat (pokud bere méně, než je zastropování plateb, které je celkem rozumné, já se ke stropu plateb ani neblížím). Šest týdnů má žena před porodem a 10 týdnů po porodu, ale je možné si přesunout dva týdny z "předporodní doby" na "poporodní" a mít tak 4 týdny před a 12 týdnů po, pokud to tedy zdravotní stav umožňuje a lékař s tím souhlasí. Poté je možné jít na rodičovskou dovolenou až na 3 roky a to buď na částečný nebo plný úvazek. Část této rodičovské dovolené ovšem musí vyčerpat i otec dítěte a peníze, které rodina od sociálky dostane jsou zhruba třetina minimální mzdy (v případě rodičovské na plný úvazek, u částečného úvazku je to méně). Z toho je celkem zřejmé, že si tenhle luxus rodiny obvykle nemohou dovolit, zejména u prvního dítěte, část žen (ale už se objevují i muži) zůstává na rodičovské (nebo dá výpověď) po druhém dítěti, protože pokud máte dvě děti rychle po sobě, tak ženin plat padne na jesle nebo chůvu, eventuálně po třetím dítěti, kdy daňová zátěž klesne na minimum a navíc i střední třída dosáhne na nějaké přídavky na děti. Značná část žen se ovšem vrací do práce i tak, protože jim vyhovuje zůstat v kontaktu se světem dospělých (navíc, v době 50% rozvodovosti je to celkem rozumná úvaha, i v harmonických manželstvích), ale je fakt, že ve Francii jsou o něco dostupnější částečné úvazky. Obvyklý částečný úvazek ovšem je pracovat na 80%, což víceméně znamená dělat totéž, co dřív, brát za to méně peněz, ale moct jít dřív domů nebo pracovat jen 4 dny v týdnu (pokud má váš potomek školu, kde se neučí ve středu, jejich školní systém jsem pořád ještě nepochopila).
Ale zpátky k těhotenství. Vzhledem k výše napsanému asi nikoho nepřekvapí, že v generacemi prověřené a lékaři doporučované knize o těhotensví se v kapitole probírající těhotenství měsíc po měsící dočteme, že v prvním měsíci (to znamená hned poté, co žena objevila dva proužky na těhotenském testu) bychom měli začít shánět místo v jeslích, protože jich není dostatek. Hm. Realita není tak žhavá, protože abyste mohli podat žádost o jesle (státní nebo soukromé), musíte mít od lékaře potvrzení o těhotenství a lékaři ho obvykle nevydávají před prvním "velkým" ultrazvukem ve 12.týdnu. Do té doby je dítě něco jako Schrodingerova kočka-existující a neexitující zároveň. Moje obvoďačka mi pogratulovala, napsala žádanku na krev a pak prohlásila, že pokud bych během prvních tří měsíců potratila, je to úplně normální a nemám se tím znepokojovat, protože to znamená, že zárodek nebyl životaschopný. Dík, dávala jsem na biologii pozor, takže to vím, ale že by mě to nějak uklidnilo...
Když konečně dostanete od doktora potvrzení o těhotenství, můžete žádat o jesle a hlavně musíte odeslat papíry na sociálku. Ve Francii je z nějakého ůvodu oddělený úřad, který řeší zdravotní a sociální (kterému platím od chvíle, kdy jsem tady obdržela první plat a ví tedy o mně skoro všechno) a úřad, který vyplácí přídavky na děti-CAF (se kterým jsem logicky ještě nepřišla do kontaktu). Tyto úřady si oyšem, nevyměňují informace (ještě k nim asi výdobytky moderní techniky nedorazily), takže jsem pro CAF musela vyplnit sérii dotazníků, poslat kopii pracovní smlouvy atd. a poté, co zjistili, že jsem z daleké a exotické země (ČR), mi poslali další sérii papírů a vyžádali si tři poslední výplatní pásky. A to vše jen proto, aby nás měli dobře zaregistrované, protože jako manželé, kteří si mohou dovolit platit hypotéku, rozhodně u prvního dítěte nebudeme mít nárok na žádné příspěvky.
Co se jeslí týče, máme zažádáno v městských jeslích, kde nám na rovinu řekli, že míst je málo, ať se podíváme také po soukromých a tzv. rodičovských jeslích, že tam bývá víc volných míst. Rodičovské jesle jsou tvořeny několika rodinami (obvykle něco mezi 10 a 20), které dohoromady platí chůvy a sami jsou povinni přiložit ruku k dílu, buď přítomností půldne jednou v týdnu, nebo nákupem, úklidem a dalšími službami. V soukromých jeslích jsme v pořadníku momentálně na 28.místě (na místo někdy na konci května), tak nechci vědět, kolikátí jsme v pořadníku na městské jesle. Když neklapnou jesle, zbývá chůva. Chůvy musí mít příslušné vzdělání, ale to nezaručuje, jaká je chůva doopravdy-jsou chůvy, co se dětem věnují, chodí s nimi ven a dbají na zdravou stravu a jsou chůvy, co je posadí před televizi...my doma televizi z principu nemáme, takže tahle varianta nás moc neláká. V jeslích má člověk přeci jen větší představu o tom, za co platí.
Po výkladu o krátké mateřské dovolené a dávání dětí do jeslí obvykle české ženy začnou hlasitě litovat francouzské ženy a jejich děti. Mohu vás ubezpečit, že všechny francouzské ženy, se kterými jsem diskutovala rozdíl mezi českým a francouzským systémem, hlasitě litovaly české ženy, že musí zůstat tak dlouho doma bez dostupných jeslí a jiných forem hlídání. Takže je to kulturní záležitost. Většina lidí mladších 40 let prošla systémem jeslí (včetně mého muže a jedné z jeho sester, po třetím dítěti zůstala tchýně v domácnosti a pracovala jen na velmi omezený úvazek) a nezdá se, že by to na nich zanechalo nějaké následky. Ne, teroristické útoky skutečně s jeslemi nesouvisí. Je otázka, zda se snahou udržet ženu v pracovním procesu souvisí fakt, že Francie má nejvyšší porodnost v EU (byť je třeba přiznat, že i tady klesá a už to není 2,1 ale 1,88 dítěte na ženu, tedy méně, než je potřeba k udržení populace).
Během těhotenství je také třeba se vyvarovat některých dobrot, což je ve Francii je dost těžké. Že nemůžete pít víno, to se dá vydržet, ale že nemůžete jíst většinu dobrých sýrů, to už je horší. Dobré francouzské sýry se totiž obvykle vyrábí z nepasterovaného mléka, takže hrozí nákaza listerií, která je pro plod fatální. Naštěstí je listerie citlivá na teplotu a 2 minuty na 70 °C v CELÉM objemu sýra ji zabijí. Diskuse se vedou ohledně zrajících sýrů z pasterovaného mléka-někdo je preventivně zakazuje, někdo je povoluje (pokud vím, v ČR se obecně zakazují jakékoliv plísňové sýry).

A teď malá odbočka k židovským záležitostem. V židovství se k rození dětí váže řada pověr, jsou ženy, které z pověrčivosti nenakupují žádné vybavení až do narození dítěte, nebo jen těsně před ním. Tak tuhle pověru jsme vyškrtli, abychom náklady na pořízení všech potřebných věcí trochu rozložili v čase. Koneckonců, je třeba taky počítat s náklady na mohela...K vybavení, které není přímo spojené s potomkem, ale k jehož pořízení mě těhotenství přimělo, je nákup druhého mrazáku. Pokud chceme i nadále jíst košer a zdravě, je potřeba, abych vařila. A tak nějak tuším, že na lítání kolem plotny nebudu mít hlavně ze začátku moc čas (a po návratu do práce to nebude o moc lepší). Navíc několik týdnů po narození potomka přijde Pesach. Takže mrazák je od začátku "košer na Pesach" a mým úkolem v následujících měsících je ho naplnit nejen zásobami na všední dny, ale i na šabaty a na Pesach.
Co se jména týče, existují různé přístupy-aškenázští židé nedávají jméno po žijícím příbuzném, ale spíše po zesnulém příbuzném (ideálně takovém, který byl vzorem všech ctností, často jsou to také příbuzní, kteří zahynuli během šoa), a sefardští naopak preferují pojmenovat dítě po žijícím příbuzném. Všichni se ale shodují, že jméno se neprozrazuje až do obřízky (pro chlapce) a nebo jmenování o prvním šabatu v synagoze (pro dívky). Toho se chystáme držet i my, tedy s výjimkou státu a našich rodičů, kterým ho prozradíme už po narození. Ale ani ne tak z pověrčivosti, jako spíš, abychom měli alespoň nějaké tajemství ;-)