Ne zcela dobrovolný, ale i tak celkem povedený, výlet do Grenoblu

Minulý týden jsem byla od pondělí do pátku v Grenoblu, kde jsme měli workshop a meeting evropského projektu, do kterého je naše firma zapojená. Workshop vedli umělci, kteří měli pracovat na budoucím užití technologií, které tam různé firmy zapojené do projektu přivezly. Role nás "expertů" (haha) byla umělcům poradit a nastínit limity, které naše technologie, které vyvíjíme, mají. Nedá se říct, že bych se přes týden předřela, takže jsem měla možnost si alespoň trochu prohlédnout město a vyjet lanovkou na Bastillu (to není ta pařížská) a vidět další kousek Francie. Jsem tady už 4 roky a zatím jsem skoro nevytáhla paty z Alsaska...

Na rozdíl od Štrasburku jsem v Grenoblu nepotkala jednoho jediného "viditelného" žida. Ne, že by snad v Grenoblu žádní židé nebyli, ale je jich málo a ještě méně je těch, kteří jsou na první pohled rozeznatelní. Trochu se mi stýskalo po našem štrasburském "štetlu". Židé z Grenoblu, respektive jejich konzistorní rabín (existuje tu i malá liberální komunita), se ale nedávno proslavila po celé Francii. Rabi Nissim Sultan (ano, fakt se ten rabín jmenuje Sultan, u sefardských židů to není nic překvapujícího, znám paní, jejíž hebrejské jméno je Sultana) v podstatě exkomunikoval muže, který odmítal dát své ženě get-rozvodový list. Při náboženském rozvodu totiž žena tahá za výrazně kratší konec špagátu, protože pokud jí muž nedá get, tak se nemůže znovu vdát a pokud by měla nějaké děti, aniž by se vdala (a nebo jen po civilní svatbě), její děti jsou mamzerim. Zatímco u mužových případných potomků nic takového nehrozí. Je veřejným tajemstvím, že tato nerovnováha vede často k finančnímu vydírání ženy, která musí obětovat hodně, aby mohla znovu začít žít. Někdy se vydání getu vleče dlouhé roky (i desetiletí, v ojedinělých případech). Rabi Sultan se rozhodl ženy zastat a po vzoru některých amerických a izraelských komunit se rozhodl zveřejnit jméno dotyčného a navíc zakázal, aby byl počítán do minjanu, nebo se podílel na službách Chevra kadiša (jejímž je členem), dokud get nevydá. Taková akce byla dosud ve Francii naprosto neslýchaná, ale vrchní rabín Korsia rabiho Sultana podržel. Akce zdá se přinesla ovoce. Rabi Sultan je skutečně dost progresivní, o šabatu během židovsko-křesťanského setkání (tedy mimo vlastní synagogu) vyvolal ženu k Tóře a také vedl svatební obřad spolu s rabínkou Delphine Horvilleur, prostě se spolu dohodli, jak vést obřad, aby se genderová vyváženost nažrala a halacha zůstala celá (jeden ze snoubenců pocházel z komunity rabiho Sultana a druhý z komunity rabínky Horvilleur). Kdyby takových rabínů byla plná konzistoř (jako ještě tak do 70.let 20.století byla, v roce 1846 dokonce konzistoř vydala oběžník, podle kterého měli rabíni přestat pátrat u svateb a pohřbů po tom, zda je dotyčný nebo dotyčná židem po matce nebo po otci, podle vrchního rabinátu té doby stačilo, aby byl žid jeden z rodičů a dotyčná osoba se sama za žida považovala. Oběžník je stále k dohledání v archivech konzistoře, to jsou věci!), tak by se liberální židovství ve Francii zdaleka tak nerozvinulo, pokud vůbec. Jenže hlavní proud konzistorních rabínů se rozhodl utahovat šrouby...

Ale zpátky k workshopu. Celé se to točilo samozřejmě kolem globálního oteplování, obnovitelných zdrojů energie a tak. Samozřejmě zazněly hlasy, že hlavní je, aby se na snižování emisí a odpadů podílely státy a průmysl, ale já věřím, že je potřeba, abychom každý začal sám u sebe a udělali, co je v našich silách. Jasně, jestli týdně vyhodím dva igeliťáky nebo deset, jestli pojedu autem jednou týdně nebo každý den, nehraje v globálním pohledu naprosto žádnou roli. Jenže i tohle nic se sečte s dalším nic, tak to časem přinese nějaký výsledek. A hlavně, lidé, kteří sami dělají, co mohou, budou mnohem efektivněji tlačit na vládu svého státu, aby se konečně také angažovala, než ti, kterým je to tak nějak fuk. A tak jsem se rozhodla, že je na čase, abychom naše třídění odpadu doma posunuli na další level a snažili se toho odpadu vyprodukovat co nejméně...