Birkat hamazon

Jednou ze základních židovských dovedností, kromě recitace Šma Jisrael, je schopnost odříkat požehnání po jídle, alias birkat ha-mazon, alias benč. Jak moc je tohle užitečná dovednost člověk zjistí ve chvíli, kdy se začne trochu socializovat a zjistím že benč ovládají i lidém do kterých by to nikdy neřekl a kteří nejsou známi svou zbožností. Ve Francii jsem potkala nemálo těch, kdo do synagogy chodí jen o Jom Kipur, ale benč odříkají skoro zpamětim protože chodili do židovského skauta a tam s kamarády soutěžili, kdo ho dokáže oddrmolit rychleji.

Birkat ha-mazon je požehnáním které se odříkává po každém jídlem během kterého jsme jedli chléb řalespoň 1 kezajit, t.j. velikost olivy, leč definice olivy se různí, prostě kousek chleba). V rámci požehnání totiž citujeme Tóru (Deut. 8:10) "veachalta, vesavata uverachta et Adonaj Elohecha al haarec hatova ašer natan lach" "když se najíš a budeš syt, budeš chválit Hospodina za dobrou zemi, kterou ti dal" a rabíni v Talmudu vyvodili, že najíst se a být syt nutně znamená jíst chléb. V té době to tak nepochybně bylo. Dnes se vedou debaty o tom, zda by nebylo správné odříkávat birkat po každém větším jídle, bez ohledu na to, zda jsme jedli či nejedli chléb. A také, co mají dělat lidé s celiakií, jejichž bezlepkový chléb se často nekvalifikuje jako chléb podle halachy?

Takže jak na to? Tady najdete tradiční verzi Birkat hamazon s pouze několika málo úpravami. První úprava se týká zimunu-zimun se říká, pokud jsou u stolu 3 a více osob, které dosáhly náboženské dospělosti. V ortodoxii se vedou vášnivé spory o to, zda tři ženy mohou tvořit zimun a smíšený zimun (muži+ženy) není obvykle povolen. Vzhledem k tomu, že podle Talmudu jsou ženy povinny odříkávat Birkat hamazon (na rozdíl od Šema Jisrael), měly by mít i možnost tvořit zimun. Pokud nevíte, jak to má se zimunem a započítáváním žen váš hostitel, který vám nabídl, abyste vedli benč, je lepší se zeptat, než urazit hostitelku tím, že ji do zimunu nezapočítáte. Každopádně, v ortodoxní verzi zimunu říkáme "Rabotaj nevarech", tedy "Pánové, požehnejme!" V progresívním (liberálním/reformním a konzervativním) judaismu máme rovnost pohlaví a proto spíše zvolíme variantu "Chaveraj nevarech", tedy "Přátelé, požehnejme!". Existují i gendrově vyvážené varianty, kde se říká "Pánové, dámy...atd", ale nechtěla jsem to zbytečně komplikovat.

Druhá úprava spočívá v přidání pramatek Sáry, Rivky, Ráchel a Ley, když vyjmenováváme praotce. Obecně používám termín "avotejnu" jako předkové (tak to uvádí i sidur, který používám-Or chadaš) a jména pramatek přidávám jen, jsou-li praotcové vyjmenováváni. V textu Birkat hamazon jsem je uvedla v závorce.
Výčet jednotlivých požehnáním která začínají slovem "Harachaman" není ani zdaleka vyčerpávající, uvedla jsem pouze ty běžně užívané. Někdo přidává požehnání za zemi, ve které žijeme a za stát Izrael, někdo za ty, kdo jsou v nesnázích...kdo ovládá hebrejštinu, může být v tomto bodě velmi tvůrčí. Jste-li host, je rozhodně na místě říct příslušný harachaman, i když benč nevedete, a vyjádřit tak poděkování svému hostiteli.
V liberálním židovství občas zkracujeme nebo modifikujeme poslední odstavec požehnání z ideologických důvodů-jednak kvůli zmínce o Mesiáši a druhak kvůli citátu z žalmů (37:25)-"byl jsem mladík a teď jsem starý a nikdy jsem neviděl spravedlivého strádat a jeho děti prosit o chleba" ("Naar hajiti..."), který řekněme neodpovídá našim reálným zkušenostem, zvlášť po šoa. Ale na druhou stranu, tenhle verš neodpovídal realitě ani když byl napsán...jeho význam není nutně deskriptivní (tedy popisný), ale spíš preskriptivní (jak by to mělo být). Proto nevidím důvod ho v požehnání cenzurovat.

Birkat hamazon, který jsem dala na web neobsahuje český překlad, ten zájemci najdou v siduru Adir bamarom a nebo Zichron David Jisrael, v siduru Hegjon Lev není zahrnut, ale když se v Bejt Simcha poptáte, možná vám nějakou verzi s překladem najdou.

A na závěr poslední praktická poznámka-jak se ten text naučit? Je to jako se vším-pravidelně opakovat. Pokud budete systematicky říkat Birkat hamazon po každém jídle, ke kterému si dáte chleba, nebo alespoň jednou denně, do měsíce ho budete odříkávat jako když bičem mrská (navíc s melodií lezou slova do hlavy o dost rychleji) a budete zaváhat jen u vsuvek, které se tak často neříkají. Jsou lidé, kteří říkají Birkat hamazon jen o šabatu a svátcích, tedy po slavnostním jídle. V takovém případě vám hladké zvládnutí textu bude trvat trochu déle. Každopádně to není nic, co by se nedalo naučit a je fajn se moct zapojit do požehnání po jídle, ať už budete stolovat kdekoliv-v Čechách, v zahraničí, s přáteli ortodoxními i liberálními...

P.S. kdyby se vám podařilo sehnat nějaký benčer-tedy malý sešitek s Birkat hamazon a dalšími požehnáními, jako je kiduš a eventuálně i s nějakými šabatovými písněmi (zmirot), chraňte si ho jako oko v hlavě, v ČR je to nedostatkové zboží...v angličtině doporučuji tenhle, my používáme jeho francouzský překlad a jsme s ním nadmíru spokojeni...