Avi: Parašat Berešit (Berešit 1:1- 6:8)

Musím přiznat, že mám první Knihu Mojžíšovu – Sefer Berešit - snad opravdu nejraději ze všech. Je plná děje a i když je notoricky známá, stále znovu inspiruje. A to i v oblasti vtipů. Jeden takový jsem si nedávno vyluštil v křížovce. Na obrázku tam stojí Adam s Evou, evidentně už po hříchu, protože oba už mají intimní partie zakryté fíkovým listem. Adam má v ruce další fíkový list a podává ho Evě s tímto komentářem: „Tak, tady máš. A doufám, že už si nebudeš stěžovat, že chodíš pořád v jednom.“

Myslím, že je to takový správný úvod k našemu tématu. Jak můžeme číst v naší paraše po jejich prvním selhání: „Oběma se otevřely oči: poznali, že jsou nazí. Spletli tedy fíkové listy a přepásali se jimi.“ (Berešit 3,7) Co to je - fíkový list podle Tóry, co fík nebo fíkovník symbolizuje? Existuje mnoho domněnek v tradici ústní Tóry, že právě fíkovník byl tím stromem poznání dobra a zla. A rabínská literatura je přesvědčená, že tak, jak byl fíkovník stromem poznání dobra a zla, teď se nachází poznání dobra a zla v Tóře. Fíkovník je tedy symbolem Tóry, jejíž podstatou je opozice dobra a zla. Ústní Tóra popisuje to, čím je fíkovník výjimečný : protože nepřináší úrodu najednou, během krátké doby sklizně, ale ty fíky na něm dozrávají neustále, průběžně, od května až do konce října. Ta sklizeň tedy probíhá postupně a důsledně. Je to podobné tomu, že není možné dosáhnout vědění z Tóry během krátké doby, ale je třeba ji studovat po částech, pravidelně, po celý život (Bemidbar Raba 12,9). Talmud (Eruvin 54 a,b) přidává ještě jiné přirovnání: kdykoliv přijdete k fíkovníku, vždycky na něm naleznete zralé plody. Stejně tak každé čtení Tóry umožňuje nalezení duchovního pokrmu. Midraš Jalkut Šimoni pak konstatuje, že každé ovoce má nějakou část, která se jíst nedá, pecku nebo slupku. Ale fíky, ty je možné sníst celé. Podobně jako u Tóry, kdy je každá část důležitá.

Před snědením ovoce v rajské zahradě si člověk neuvědomoval kategorie dobra a zla. Měl jisté intelektuální schopnosti a svobodnou vůli (byl stvořen podle Boží podstaty), ale ještě si neuvědomoval konflikt dobra a zla, který symbolizuje ten rozpor mezi životem a smrtí. V tomhle detailu se tedy člověk nelišil od zvířat, která se řídí instinkty, nežijí vědomě svoje životy, ani nemají nějakou abstraktní koncepci smrti. Cenou za tohle nové poznání dobra a zla je tedy především získání vědomí vlastního života i vlastní smrti.

Snědení ovoce ze stromu poznání dobra a zla, přestože je Bůh varoval, vyvedlo člověka ze stavu nevědomosti o vlastní sexualitě a zbavilo ho pocitu nesmrtelnosti. Bylo to přesně tak, jako když každý z nás opouští ráj dětství, kde taky přece neexistuje sex, jako jeden z atributů života, ani si neuvědomujeme smrt. A je to zároveň vstup do dospělého života. To uvědomění si vlastní sexuality bylo důvodem studu z nahoty. Předtím, jak čteme, „člověk a jeho žena byli nazí, ale nestyděli se“ (Berešit 2,25). Žádné jiné živé bytosti se neoblékají a nezakrývají svou nahotu tak jako člověk. A pouze dítě se také nestydí. V té první reakci člověk sáhl po listu stromu,který byl nejblíž, ze kterého utrhnul zakázané ovoce, aby svou nahotu zakryl. Fíkový strom „jim nabídl první krok k duchovnímu obrození prostřednictvím listů k zakrytí nahoty“ (Sanhedrin 70 a-b). Jak je to s Tórou a fíkovým listem?

Tóra se vztahuje nejen k dobru a zlu, ale také k pojmu „svatosti“ (keduša). Dobro a zlo se týká jednání vůči druhým lidem, což je základem etiky, moráky. Svatost se týká jednání člověka vůči Bohu. Keduša je jedním ze základních aspektů lidství, kterým se odlišujeme od zvířat. Je to opanování toho, co je pro člověka biologicky přirozené- ve jménu toho, co člověka posvěcuje a povznáší. Nahota je přirozená, ale je popřením posvěcení. Proč?

Protože posvěcení vyžaduje kontrolu instinktů, tedy i silného sexuálního pudu. Kontrolu, ale ne zavržení. Nahota symbolizuje sex. Její zakrytí zase opak- lidskou sebekontrolu, schopnost opanovat instinkt. Zakrytí nahoty fíkovým listem je tedy ve shodě s Tórou, symbolickým vstupem na cestu keduši - odtržením od nevinnosti světa, který se řídí jen pouhým pudem a vstupem do světa lidské odpovědnosti za svoje jednání. I my jsme postaveni , se svojí svobodnou vůli, před stejné dilema: poslechnout Boží zákaz nebo ho překročit.

Není to volání po zahalení žen od hlavy po paty, jak to vyžadují ty nejradikálnější proudy různých náboženství, včetně toho našeho. Ne. Ale jistá přiměřenost je pro kedušu jistě rozumná. Každý Adam by té své Evě měl pořídit takové pěkné fíkové listy, aby se v nich cítila dobře a nechodila v jednom. :) Ale taky kdyby se dnešní Adam pohyboval jen uprostřed žen, dokonale zahalených a najednou by spatřil ženu, ne zrovna tak puritánsky zabalenou, nezměnil by se ve zvíře? Pořád je ta zlatá, střední cesta tou nejlepší.

A na závěr: ta historie poznání dobra a zla, volby a neposlušnosti, uvědomění si vlastní smrtelnosti, postřehnutí vlastní nahoty – čili vyhnání z ráje dětství, se opakuje v každém člověku. Magid z Mezriče učil, že Tóra je věčná a nadčasová. A člověk že je mikrokosmem a že historie Tóry existuje také přímo v něm.